Zpráva o návštěvě Basileje 1. – 3. 5. 2015
Na pozvání našeho partnerského sboru evangelické reformované církve ve švýcarské Basileji se naše 7členná posádka dvou aut (ve složení: farář Karel Šimr, Magdalena a Petr Vroblovi, Soňa Krocová, Martina Tonarová, Radko Křivánek a Jan Esterle) vydala v ranních hodinách 1. května na cestu. Odpoledne jsme si ve vítané přestávce mezi vytrvalými dešti udělali zastávku v německé Kostnici (Konstanz), kde jsme navštívili místa spojená s pobytem Mistra Jana Husa během kostnického koncilu konaného v letech 1414-1418. Nejprve jsme zamířili do muzea, které ve starobylých prostorách domku v historickém jádru města nabízí zajímavou formou přehled života a díla našeho reformátora, jeho cestu na koncil a popis jeho průběhu, jakož i dobové souvislosti, a to mj. i v českém jazyce. Dále jsme navštívili katedrálu Münster Unserer Lieben Frau, kde byl Jan Hus odsouzen. Krátce jsme se prošli po břehu Bodamského jezera kolem kláštera (dnes hotelu), kde byl Hus mj. během konání koncilu vězněn, a budovy, v níž zasedání koncilu probíhala. U Husova kamene na místě, kde byl Mistr Jan Hus pravděpodobně upálen, jsme se společně pomodlili Otčenáš a pokračovali do Basileje.
Po srdečném přivítání v Titus-Kirche a společné večeři nám byla odprezentována bohatá struktura činností tamějšího sboru. Kromě paní farářky Moniky Widmer se několik dalších placených pracovníků sboru a skupina dobrovolníků podílí na celé řadě pravidelných aktivit, programů a akcí pro různé věkové skupiny členů sboru i lidí zvnějšku. Funguje zde velký pěvecký sbor a sborový orchestr, pořádají se dobročinné bazary, setkávání matek s malými dětmi, dětské akce a pobyty, konfirmační příprava a slavnost, setkávání seniorů, věnují se meditativnímu tanci atd. Z charitativních akcí je zajímavý například prodej energie získané ze solárních panelů na střeše sborové budovy městu a použití výnosů na dobročinné účely.
Po prohlídce sborových prostor (budova je stará asi 50 let, působí svěžím, nadčasovým dojmem a skýtá dostatek místa a možností pro činnost sboru) a krátké pobožnosti v kostele jsme se rozešli do hostitelských rodin, kde jsme měli možnost pokračovat v přátelských rozhovorech o našich rodinách, sborech i zemích. Bylo například zajímavé dozvědět se, že navzdory rozšířenému přesvědčení, jak se ve Švýcarsku mají lidé báječně, si sami Švýcaři připadají zavaleni velkým množstvím předpisů, pravidel a regulací, kterých je zde vzhledem k federálnímu uspořádání a pravomocem svěřeným jednotlivým kantonům opravdu hodně. Rovněž platby na zdravotní pojištění jsou zde prý vysoké, zdravotnictví je ale na výborné úrovni. Díky husté a skvěle fungující síti veřejné dopravy se zde řada lidí bez problémů obejde bez aut a na jednu celoroční jízdenku mohou neomezeně využívat vlaky, autobusy i městskou hromadnou dopravu v celé zemi.
V sobotu dopoledne jsme se společně se členy sboru sešli k programu zahrnujícímu představení liturgie ve švýcarské evangelické reformované církvi, průběhu bohoslužeb a role muziky během nich (velmi podobné jako u nás v ČCE), dále pak představení jejich evangelického zpěvníku a rovněž moderního zpěvníku pro mládež se společným zpěvem řady písní z nich za doprovodu místního entuziastického kantora Christopha Grau.
Po společném svátečním obědě (pochutnali jsme si na paštice se zeleninou zapékané v listovém těstě se špenátem, dušenými rajčaty a salátem, koláčích a čerstvých jahodách) nás pozdravili pozvaní hosté ze sousední katolické farnosti, církevní rady Basileje a farního úřadu pro církev ve světě (Weltweite Kirche). Posledně jmenovaný tvoří jakousi platformu pro spolupráci církevních a jiných podpůrných společenství v regionu, misijních organizací a ekumenických institucí a v rámci jeho činnosti byla před lety navázána spolupráce s naším sborem. Dozvěděli jsme se o aktuálním dění ve zdejší církvi, jak se potýkají s úbytkem a stárnutím svých členů a se změnou postavení dříve většinové církve (Basilej je tradiční reformované město) v církev minoritní. S tím souvisí jejich spolupráce se společenstvími jiných denominací i náboženství, jejichž počet stále stoupá vzhledem k vysokému množství přistěhovalců z více než 100 zemí světa. Na dále diskutovanou problematiku již nevyužívaných církevních budov jsme plynule navázali při odpolední prohlídce města.
Byla pro nás totiž zajištěna prohlídka chrámu Elisabethenkirche – velké novogotické stavby z poloviny 19. století, kterou evangelická reformovaná církev pro nízkou návštěvnost přestala používat a předala ekumenickému společenství Offene Kirche (Otevřená církev). Toto společenství se svou činností z větší části financuje samo a pořádáním různých kulturních, společenských, duchovních i sociálně zaměřených akcí a projektů doplňuje nabídku tradičních církevních zařízení a reaguje na potřeby a poptávku lidí ve městě – jde o jakousi městskou církev, City-Kirche.
Pokračovali jsme prohlídkou historického jádra s malebnými křivolakými uličkami, kde jsme běžně míjeli domy ze 14. století - nejstarší námi objevený byl dokonce z roku 1291! Basileji si totiž v minulosti vyhýbaly velké požáry a ani za války nebyla vzhledem ke švýcarské neutralitě poškozena. Kolem roku 1360 zde však bylo velké zemětřesení. Na náměstí u katolické katedrály (Münster) jsme si poslechli tradiční sobotní vystoupení pozounistů z věže a z nedaleké vyhlídky mohli pozorovat lodě plující po rozvodněném Rýnu. Plánované svezení na přívozu nebylo bohužel vzhledem k situaci možné. Dokončili jsme tedy prohlídku centra města a odebrali se na večeři v turecké restauraci, kde jsme v družných rozhovorech prohlubovali navázaná přátelství. Po krátké večerní zastávce na nádraží, kde jsme ještě dokoupili nezbytné suvenýry (čokolády a sýry) a v osobě Honzy Esterleho zkontrolovali a zdokumentovali současný stav švýcarských železnic, jsme se po dlouhém a zajímavém dni opět rozešli do hostitelských rodin.
V neděli jsme slavili společnou bohoslužbu. Kázáním v němčině posloužil bratr farář Karel Šimr, vystoupil zdejší velký pěvecký sbor, společně s místními jsme zazpívali dvě písně v češtině za doprovodu br. Esterleho a při sbírce se vybraly peníze určené jako dar na zakoupení stanu pro zastřešení venkovního pódia v Chrástu. Následovalo společné posezení u kávy, během nějž Karel Šimr ve své prezentaci představil chrástecký sbor, jeho historii i současnost včetně dokumentace přestavby v rámci projektu „Živá fara“ a aktuálně pořádaných akcí, což nám z velké části umožnilo právě zdejší Pomocné dílo evangelických církví ve Švýcarsku (HEKS). Po oficiálním věnování finanční částky vybrané při bohoslužbách ze strany basilejského sboru jsme rovněž my předali naše dary: Jan Esterle pohovořil o práci pěveckého sdružení De profundis a věnoval CD s živou nahrávkou jednoho z jejich konzertů, Radko Křivánek předal krásné kalendáře s tématikou přírody v České republice z jeho produkce, kurátorka Magdalena Vroblová pak vysvětlila symboliku našeho hlavního daru – lipového stromu, jíž je mj. přátelství mezi slovanskými a germánskými národy. Stromek pak společně zástupci zdejšího i našeho sboru zasadili poblíž vchodu do sborové budovy. Věříme, že našim švýcarským sestrám a bratrům bude připomínat nejen naši návštěvu, z níž jsme si po velmi srdečném rozloučení odváželi jen ty nejlepší dojmy a zážitky, ale také vzájemné přátelství a spolupráci, v jejichž pokračování oboustranně doufáme, a těšíme se, že budeme moci zdejší pohostinnost v nejbližších letech oplatit.
Martina Tonarová
Článek o setkání od H. Rytz na stránkách Titus Kirche v Basileji (německy)
