Zjevení bez svatozáře

Homilie na svátek Zjevení Páně (2012)

Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: `A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´" Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

Matouš 2, 1 - 12

Hledání a googlování

Jedním z fenoménů dneška jsou jistě internetové vyhledávače. Stačí vyťukat pojem nebo cíl zájmu do okénka a hned vám vypadnou stovky odkazů. Zatímco dříve bychom hledali v knihovně naučný slovník, dnes stačí nahlédnout do Wikipedie. A pokud něco nevíme a hledáme, místo abychom se probrali několika knihami, máme na internetu odpověď jako na dlani.

Dostupnost informací je jistě úctyhodná, ale… Také si možná všímáte, že snadno získané informace bývají často povrchní a zjednodušující. Hledat něco podstatného a důležitého, to stojí čas a úsilí.

Ano, jsme zavaleni informacemi, ale nevíme už, co  s nimi. Místo aby nás inspirovaly a směrovaly, tak nás zavalují a znehybňují. V záplavě bezvýznamných zpráv už se nám může zdát, že vlastně nic není důležité, že vše je jen „pěna dní“. Přestáváme rozlišovat, co je v životě zásadní, co důležité, co zbytné.

Hledejte a naleznete

Vyprávění o mudrcích z Východu představuje jiný model hledání. Mágové se vydali na cestu. Jejich hledání toho důležitého v životě nezůstalo u zkoumání hvězd, u sledování zajímavých zpráv ze světa. Když poznali, že se stalo něco mimořádného, že vyšla hvězda nového velkého krále, chtěli být u toho, chtěli ho poznat, udělat s ním osobní zkušenost.

Jejich poznání – astrologie - vycházelo z jejich možností a možností jejich kultury – a je to velká zpráva o tom, že Hospodin opravdu může oslovit kohokoli způsobem, který si zvolí, i když my ho nemusíme považovat za dost dobrý. Ale nebylo projevem senzacechtivosti, ale opravdové touhy srdce a hledání Boha. A proto o nich platí: Hledejte a naleznete. Úspěch našeho hledání často závisí na investici, kterou jsme do něj ochotni vložit. A oni vložili vše, vsadili na lidsky nejistý výsledek, podstoupili dlouhou a strastiplnou cestu jen pro ten krátký okamžik setkání s Ním.

První křesťané nehovořili o své víře jako o náboženství, ale jako o cestě. I dnes je mnoho duchovních hledačů, ale zůstávají často nenasyceni a „před branou“, protože užďibují sice tu a onde, ale chybí jim ta odvaha dát se cestou. A zkušenost nám říká, že jít lze vždy jen jednou cestou. Neznamená to odsuzovat ty ostatní, ale jít po cestě, na kterou jsem slyšel zavolání a projít a prozkoumat ji svým životem až do konce. V tom je naše lidská omezenost a zároveň je to způsob, jak svou omezenost můžeme překročit do věčnosti.

Jen potom totiž můžeme říci, že jsme tu cestu poznali. Slovo poznání má v Bibli trochu jiný význam, než mu přikládáme my. My si pod ním představíme nějakou abstraktní moudrost, světonázor. Jenže poznat znamená v Bibli vstoupit do těsného společenství, které zahrnuje celý život. Platí to o vztahu muže i ženy (i poznal Adam Evu…), ale platí to i o vztahu člověka a Boha.

Poznat evangelium, poznat Boží slovo, poznat Boha – to nejde tím, že si uvařím hrnek kafe a přes noc přelouskám celu Bibli. Pravdu a moc této zvěsti poznám jen tehdy, když ji žiju. Tím, že to slovo svým životem naplňuji, že na něj svým životem odpovídám, že na něj v konkrétních okolnostech spoléhám – tím ho poznávám. Jinak zůstávám „před branami“.

Bez svatozáře

A co je také na těchto velkých hledačích fascinující a inspirující: Ti, kteří vyšli za hvězdou velkého vládce, jsou ochotni se s ním setkat v chudé stáji v Betlémě, místu zcela mimo běh velkých dějin. Byli znalci hvězd, nebe byl jejich svět, ale teď jsou ochotni se podívat dolů, sklonit se k nepatrnému dítěti v jeslích. Nebo obrazně řečeno: musí sehnout své hlavy, aby do té stáje či jeskyně mohli vejít.

Biblické příběhy nejsou zajímavostmi z historie, ale Bůh v nich chce osvětlit náš životní příběh. A my přece máme podobnou zkušenost, že se s Kristem ve svém životě setkáváme „bez svatozáře“. Často se nám zjevuje jakoby v temnotě a skrytosti. Víra nás nechrání před těžkostmi, pochybnostmi, bolestí.

Slavíme dnes Zjevení Páně. A máme pochopit, že Bůh se nám zjevuje, dává poznat  právě v tom, co se zdá jako malé, zavržené, bezvýznamné.

Pozvednout oči a srdce k Bohu znamená ochotu se k němu sklonit. Přijmout, že ten, který drží ve svých rukou nebe, zemi i celou věčnost, k nám stále přichází v chudobě a skrytosti – u druhých i u nás. Poklonit se v tom chudém a odmítaném dítěti Bohu.

Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi se zjevil pohanům aby tě mohli uctívat.
Veď také nás, abychom tě ctili.
Amen.