Život s Kristem skrytý v Bohu

Homilie na Popeleční středu 2012

Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

Mt 6,1-6.16-21

Milosrdenství, modlitba a půst – tři pomocníci obnovy a nápravy života. Tak o nich v Kázání na hoře mluví Ježíš a tak vstoupily do křesťanské tradice.

Zároveň jsou to formy, které najdeme napříč náboženstvími a cestu k nim hledají i naši současníci. Ježíš je nevymyslel, ale převzal z tradice Izraele. Doporučuje je i nám. Vždyť on sám konal milosrdenství, modlil se a postil. A zároveň je klade „pod kříž“ a v duchu prorocké tradice (1. čtení) varuje před jejich falešnou podobou.

Ta faleš spočívá v pokrytectví. Pokrytec je ten, kdo něco dobrého a zbožného dělá jen naoko a sleduje přitom jiné vlastní cíle. Nevadí, když lidé vidí naši zbožnost – že prokazujeme dobro, modlíme se nebo si něco odřekneme. Naopak! Naše víra má být vidět. Taková chvíle tiché modlitby před jídlem u stolu s druhými lidmi může být neokázalým, ale důležitým svědectvím. Podobně je to s přirovnáním o pravici a levici: v něm jde o naše ruce. Pokud si lidé naše činy spojí s naší vírou, Bohu díky. Ale my bychom neměli kalkulovat a dělat věci na efekt. Slovy evangelia: problém je, když ty věci děláme, „abychom došli slávy u lidí“. Když se nám to stane cílem a motivací.

Klíčový pojem v Ježíšově pohledu na věc je „skrytost“. Podstatné není to, co je vidět v očích lidí, ale co vidí Bůh. Bůh, který vidí, co je skryto. Skrytost není protikladem viditelnost, ale spíše zjevnosti, vnějškovosti či onoho pokrytectví.

Ke křesťanské existenci patří tato skrytost neodmyslitelně. To, je to, co máme pochopit a naučit se na „této straně“ Velikonoc, v období přípravy, k němž patří milosrdenství, modlitba a půst. V epištole Koloským čteme: Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu (Ko 3,3). Skrytost patří k podstatě křesťanského života. Svatopisec pak pokračuje, že i my se ukážeme se vzkříšeným Kristem ve slávě. Ale v postu se máme soustředit na první část dějství – na Kristovo ponížení a skrytost našeho života, která z něj vychází.
Tuto skrytost a paradoxnost života křesťana vyjadřuje apoštol Pavel v 2. čtení: Jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše. (2K 6,9-10)

A ono to odpovídá i naší zkušenosti: Když se podíváme, co se o křesťanech píše v médiích, co si o nás myslí lidé, tak je zřejmé, že to podstatné zůstává skryto. A zřejmě to nějak patří k podstatě věci. Náš život zatím zůstává skrytý s Kristem v Bohu.

Právě v souvislosti s postem Ježíš řekne ještě silnější teologickou výpověď, než vcelku přijatelné: Bůh vidí, co je skryto. Máme se postit našemu „Otci, který zůstává skryt“. Bůh sám přebývá v tomto světě ve skrytosti. Skryt pod znamením kříže.

A proto ho nenajdeme ve sféře úspěchu, slávy a moci, ale v milosrdenství, modlitbě a postu. Může to znít škarohlídsky, ale není to negativní program. Cesta kříže vede ke slávě, ke konečnému úspěchu Boží lásky. Jen v Boží skrytosti můžeme ale teď zakusit naši osvobozující a úlevnou skrytost v Bohu. Náš poklad dostáváme v hliněných nádobách. Ale můžeme si ho uložit do nebeské banky, kde ho nezničí mol ani rez a kde ho zloději nevykopají a neukradnou.

Milující nebeský Otče,
s milosrdenstvím se díváš na naši slabost
a odpouštíš všem, kdo činí pokání.
Ukaž nám naše hříchy, vzbuď v nás lítost
a stvoř v nás nová a čistá srdce.
Prosíme o to skrze tvého Syna
Ježíše Krista, našeho Pána,
který žije a vládne
s tebou a Duchem svatým
jako jeden Bůh nyní i na věky.