Velkopáteční rozjímání

Poprvé letos budeme Velký pátek slavit jako státní svátek. Ale můžeme o něm skutečně mluvit jako o svátku?

My evangelíci to tak často vnímáme. Tento velkopáteční akcent víry má svůj základ v „teologii kříže“ Martina Luthera: „V Kristu ukřižovaném leží pravá teologie a poznání Boží.“ Tato reformátorova základní perspektiva nevyjadřuje jen důraz na ospravedlnění, které je ryzím Božím darem člověku, ale charakteristický rys Božího zjevení vůbec. Bůh se nám v Kristu dává poznat „pod zdáním opaku“: jeho láska se skrývá pod hněvem, jeho spravedlnost pod nespravedlností, jeho vítězství pod porážkou. V kříži vidíme znamení lidské nenávisti a zloby a zároveň nekonečné Boží lásky, znamení smrti a zároveň znamení života.

„A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži (Fp 2,8).“ Tento hymnus z epištoly Filipským chápe Kristův kříž jako nejhlubší bod Kristova ponížení.
Ovšem onen starobylý křesťanský hymnus je třeba číst dále: „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše… (Fp 2,9)“ Kristovo vyvýšení zde není nějakou od jeho ponížení oddělenou skutečností. Jeho oslavení má svůj počátek a základ právě v jeho sebezmaření a vydání života. Toto hluboké spojení smrti a vzkříšení si uvědomuje i evangelista Jan, který nám dosvědčuje Ježíšova slova: "A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě (Jan 12,32)." Temnotou kříže už prosvítá Boží sláva. Ježíš vystupuje skrze kříž do Boží blízkosti a „táhne“ nás s sebou. Jeho úplné sebevydání na kříži již překonává gravitaci tohoto světa. Beránek Boží snímá hřích světa a nese nás k Bohu jako pastýř ztracenou ovci.

Kříž a vzkříšení tedy patří k sobě. Kříž jako znamení vítězné a jako důvod ke slavení můžeme pochopit teprve z perspektivy vzkříšení. Bez ní by byl jen další kapkou v moři utrpení světa. A na druhou stranu nesmíme zapomínat, že Vzkříšený nese stále na svých rukou jizvy, stopy po hřebech. Utrpení není zapomenuto. Mluvíme o dvojjediném pohybu Ježíšova přechodu z tohoto světa k Otci skrze utrpení, smrt a vzkříšení. I my na něm smíme mít podíl a je pro nás zárukou naděje našeho oslavení i uprostřed křížů našeho života.    

K. Šimr