Ve jménu Páně

Homilie na Nový rok, svátek jména Ježíš

Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.
A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.
Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Ko 3, 12-17

Dnes je Nový rok a v církvi je zvykem vytknout před nadcházející čas motto v podobě biblického verše. A protože je dnes v liturgickém kalendáři zároveň svátek Jména Ježíš, neboť osmého dne byl Ježíš obřezán a dostal své jméno, mohli bychom pro tento účel využít závěr dnešního epištolního čtení, kde slyšíme o činění ve jménu Páně:

ČEP Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
BKR A všecko, cožkoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.

Kralický překlad přesněji vyjadřuje, že od sebe nelze oddělovat mluvení a konání, ale že jednáme dvojím způsobem: slovy a činy. Slovo má moc a naše jednání vždy něco vypovídá. To bylo charakteristické také pro Ježíšovo veřejné působení, že v něm šlo slovo a čin ruku v ruce a vzájemně se osvětlovala jeho slova a znamení, která konal. Vyhlašoval léto milost Hospodinovy a skutečně lidi osvobozoval z nemocí a pout zla. Hovořil o odpuštění a odpouštěl.
Tedy za prvé: Dělat všechno ve jménu Pána Ježíše znamená usilovat o vnitřní jednotu našeho životu v souzvuku toho, co říkáme a co děláme.

Apoštol nás nejprve nabádá: “Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.” Komentátoři zde upozorňují, že uvedené vlastnosti jsou vlastnosti Kristovy. On byl milosrdný, dobrý, skromný, pokorný a trpělivý. Máme ho následovat a napodobovat. Ale to by bylo málo, protože víme, jak takové snahy z našich sil dopadají. O několik veršů předtím se píše: “…svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.” A výslovně obraz oblékání v Krista užívá apoštol Pavel v Ř 13,14: “…oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.” Následovat Krista, vzít na sebe jho, přivlastnit si jeho vlastnosti – to znamená obléci ho. Obléci se - v tom je naše aktivita, ale zároveň oblékáme něco, co nejsme my. Nejde nakonec o naše skutky, ale právě o ty Kristovy, které on koná na nás, v nás a skrze nás. I v duchovním smyslu tedy platí, že šaty dělají člověka.
Tedy za druhé: Dělat všechno ve jménu Krista znamená žít ve společenství s ním, aby se jeho život mohl projevovat v tom našem.

Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Slyšeli jsme, že tak máme konat všechno. Apoštol navzuje na předchozí slova, kde hovoří o bohoslužbě: “Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.”
To je naše bohoslužba, kde slyšíme Kristovo slovo a kde Boha slovy (žalmy, chválami a zpěvem) oslavujeme. Bohoslužba je pro nás středem křesťanského života, zvláštním prostorem Boží přítomnosti. Ale současně platí, že celý náš život má být bohoslužba, jak říká apoštol Pavel:
“Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.” Ř 12,1-2
V onom všechno tedy jde o vnitřní jednotu křesťanského života. O to, aby nebyl rozdělen na to, co se děje v neděli v kostele, a co se děje po zbytek týdne. Všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše… Řečtí filosofové dělili život na činný a nazíravý, vita activa a vita contemplativa. Ideálem pro ně byl rozjímavý život filosofa oprošteného od všedních starostí, hledícího k ideálu. Toto dělení přešlo také do křesťanství. Ale ospravedlnit je ho možné jen tehdy, pokud zůstane zachována vnitřní jednota obého. Známe tyranii aktivismu, která člověka vede k vyčerpání a rozpuštění ve starostech o tento svět. A známe také nebezpečí kvietismu, uzavření se do příjemného duchovního světa či do církevního ghetta, které zapomíná na křesťanské poslání do světa.
Jako křesťané jsme povolání k úkolům ve světě. Celý svět se stává Kristovým vtělením klášterní celou, kde máme zakoušet Boží přítomnost a pomoc v našem jednání. A zároveň středem tohoto života má být bohoslužba, kde nasloucháme Božímu slovu a nemluvíme o tom, o čem mluvíme jindy, ale otevíráme svá ústa k Boží chvále. Je v tom napětí, ale právě toto napětí je třeba udržet a nevzdat se sepětí ani s jedním z obou pólů. Toto napětí je plodné, činí náš život plodným.
Tedy za třetí: Dělat všechno ve jménu Pána Ježíše znamená žít život modlitby a současně život v aktivním nasazení pro druhé.

Tuto vnitřní jednotu křesťanského života nakonec vyjadřuje výzva: “Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.” Apoštol hovoří o poutu či svazku dokonalosti. A jde právě o tuto vnitřní svázanost a jednotu našeho života, který se jinak zdá rozpadat do naprosto neslučitelných sfér: našeho křesťanského života a života ve světě, duchovního a světského, našeho života profesního a rodinného či osobního atd. Nakonec je jen jediné pouto, jediná věc, která věci v našem životě i světě obecně drží pohromadě: láska.
Ovšem i láska má dvojí rozměr. Ježíš v evangeliu opakovaně hovoří o dvojpřikázání lásky – k Bohu a bližnímu. Milovat Boha celým srdcem – to je něco víc, než si plnit naše náboženské povinnosti nebo být morálním člověkem. Znamená to především se otevřít jeho lásce a nechat se jí obdarovat, otevřít jí celý svůj život. To je nakonec smysl naší bohoslužby a života modlitby a rozjímání. A to dobré, co jsme od Boha přijali, jeho dobrotu a odpuštění, si pak nemáme nechat pro sebe, ale předávat dál a společně sdílet. Protože jako jsme milováni my, máme milovat i své bližní.
Tedy za čtvrté: Dělat všechno ve jménu Pána Ježíše znamená milovat Boha a bližní, učinit z lásky společný jmenovatel všeho v životě – duchovního života, našich vztahů i naší práce.

Buďme vděčni, že smíme do nového roku vstoupit ve jménu Ježíš, Boha zachránce, ve jménu Immanuel, které znamená, že Bůh je s námi v Tom, který je zcela u Boha i zcela mezi námi. Hledejme v něm také my jednotu slov a činů, modlitby a aktivity, bohoslužby a služby bližním, lásky k Bohu a bližnímu.

A všecko, cožkoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.