Vánoční meditace o jeslích

Jesle. Kde vlastně přišly ke svému jménu? Historicky od jídla. Do nich se vkládala píce pro dobytek. Do nich byl vložen i  Kristus.

Dnes už se moc klasické  jesle nevidí - hospodaří se ve velkém jesle byly dávno nahrazeny žlaby... Ale přesto nebyly zapomenuty - vešly v pravém slova smyslu do dějin. Pár šikovně stlučených tyček naplněných senem. Něco tak obyčejného a přece zvláštního. Pro zvířata jsou zdrojem potravy, bez které by nepřežila.

Jesle i se zvířaty se staly také symbolem vánoc. Prvním místem, kde spočinulo tělíčko narozeného Spasitele. Jesle doznaly významový posun. Od doby kdy v nich ležel Ježíš už nikdy nebyly jen pomůckou ke krmení. Staly se pravým fénoménem. Dokonce takovým, že se přesunuly z chlévů i  do kostelů. Když dnes někdo řekne "Byl jsem se podívat na jesličky", nikoho ani nenapadne hledat je ve chlévě.

Dokonce i  v dobách největší totality zůstalo slovo "jesle" běžné v přeneseném významu .Není to  zvláštní, že termín "jesle" se užíval  a dodnes užívá i  pro zařízení spojené s péčí o ty vůbec nejmenší děti? Kristovy jesle zůstaly jeslemi i pro naše děti... I v  dobách totality, která se snažila všechno duchovní v zárodku potlačit. Proč zrovna jesle a ne opatrovna pro děti jak tomu bylo za první republiky? Cítím, že i takto nenápadně se vlomila do myslí lidí vzpomínka na betlémskou událost i v těch nejméně příznivých dobách, kdy se z vánoc staly jen svátky míru a rodiny, když už nebylo dost dobře možné je zrušit...

Je ale jedno místo, kde zůstaly jesle ve své původní podobě a k původnímu účelu: v lese. Tam je můžeme spatřit i dnes a tam kromě myslivců i leckdo další chodí dávat zvířátkům různé krmení.

A podívejme se na ně ještě jinýma očima. Mohly by mít nejrůznější tvar, aby splnily svůj účel, ale mají tvar jedinečný. Nepřipomínají trochu svým tvarem zastřešenou kolébku? Mně ano. Docela si dovedu představit to miminko, které v nich leželo. Ježíš v nich ležel a leží v nich v jistém smyslu dodnes. To proto, že vložení do jeslí se stalo předznamenáním velikonoc. On sám vložil své tělo opět i před svou smrtí do symbolických jeslí. Dal se nám za pokrm. Pokrm, který nás udrží při životě. To, co sníme ze svého talíře nás taky udrží při životě - ale dočasném. Ježíš nás udrží při životě věčném. A to je pravý smysl vánoc.

Libuše Klasnová