Tady a teď

Homilie na vigilii Narození Páně

Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou." (Lukáš 2,6-7)

Tady a teď. Proč zrovna tam a ne jinde? ptáme se. Proč ne doma v Nazaretě, kde měli zázemí? Proč musela Maria porodit svého prvorozeného syna v Betlémě, kde ho musela položit do jeslí, protože se tam pro ně nenašlo místo pod střechou? Ovšem: aby se naplnilo zaslíbení, Zachránce jako Král vzejde z Betléma, z rodiště krále Davida. Království Boží, o jehož příchod prosíme v modlitbě Páně, přichází skutečně často podivně, nevhod a proti tomu, co bychom si přáli.

Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. Tak nám to podává evangelista Lukáš. “Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží,” bude kázat Ježíš. “Když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny (Ř 4,4),” píše apoštol Pavel.

Ve víře zkrátka neplatí, až jednou, za lepších okolností, až budu starší… Vzpomeňte na ty pozvané z jednoho Ježíšova podobenství, kteří se vymlouvali, že nemohou přijmout pozvání na hostinu – ne k úkolům a práci, ale k jídlu, radosti, společenství – jeden se vymlouval, že koupil pole a musí ho obhlédnout, druhý pět párů volů a musí je zrovna teď vyzkoušet, třetí se oženil a musí se věnovat rodině.

Bůh je s námi tady a teď. Čas Kristova příchodu se naplnil uprostřed nepřízně, chudoby, zmatků a starostí. Uprostřed špatné politické situace a obav z toho, co bude. Každá doba je ta nejnevhodnější, abychom se z Kristova příchodu radovali – buď je něčeho málo nebo moc, buď se nám daří moc dobře nebo máme moc těžkostí. Buď jsme spokojeni s tím, co máme, nebo panuje nelad a napětí. Ale není třeba čekat, až bude hůř a budeme to potřebovat, ani na to, až bude líp a budeme mít na to myšlenky: Bůh k nám přichází tady a teď. Do okolností lidsky nepříznivých. Čas se naplnil, když nám Bůh poslal z lásky svého Syna, aby nám ukázal svou tvář a přebýval s námi. A my smíme žít v tomto čase Boží milosti a přízně.

Kristovým příchodem na svět se změnily časy jako když před několika dny řišla obleva a popraskala ledová krusta, která předtím vše pokrývala. Jako znamení toho nám Bůh jako pastýřům dává chudé dítě v jeslích, které se narodilo do nepřijetí, nepřízně a chudoby. Proto se můžeme i my v nepříznivých dobách otevřít Boží blízkosti. Smíme přijmout naši chudobu a nepřipravenost. Nabídnout mu svá srdce jako špinavé jesle a naše domovy a životy jako chlív. A ten, který je chudý, přijde k nám chudým – když se tak cítíme, i když podobně jako Laodikejští ve Zjevení Janově říkáme: “Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji.” A kterým Kristus vzkazuje: “A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.”

Nemusíme čekat na lepší časy. Když se nám narodil spasitel, když věčný Bůh vstoupil do naší časnosti a vzal na sebe naši bídu, aby nám dal podíl na svém životě, žijeme už v čase milosti a přízně. Uprostřed temné noci slyšíme radostnou zprávu, dotýkáme se Slova, jež se stalo tělem, a vidíme znamení, že přišel zachránce, který na kříží přemohl moc zla – děťátko v plenkách, položené do jeslí.