Štěstí podle Boha

Homilie na neděli Devítník (6. neděli v mezidobí C)

17 Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu;18 ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni.19 A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala.20 A  on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království. 21 Blaho-slavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát. 22 Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. 23 Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hoj-ná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům. 24 Běda však vám bohatým, ne-boť již máte své potěšení. 25 Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. 26 Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“

L 6, 17-26

Blahoslavení… Slovo, které nepoužíváme. Jak ho jen přeložit, abychom mu rozuměli? Nejblíže v běžné řeči je asi naše „šťastný“. Je to protimluv: Blahoslavení vy, kdo nyní pláčete. Ovšem přesně to dobře zapadá do rámce Ježíšova zvěstování a příběhu, kde život nalézá ten, kdo ho ztrácí.
Termín štěstí ale musíme upřesnit. Je to totiž pojem, který Bible nezná. Štěstí, fortuna, je pohanské božstvo. Obětovat život štěstí je tak z křesťanského pohledu modloslužba. Jako křesťané si nepřejeme hodně štěstí, ale Boží požehnání. (A také se sice modlíme za zdraví, ale nepřejeme si „hlavně zdraví“).

Možná lepší než se učit hebrejským a řeckým slovům a jejich významům, bude pro nás srozumitelnější upravit, doplnit či přeznačit to, co dobře známe. I Ježíš sám vycházel ze zkušenosti svých posluchačů a otevíral v ní překvapivé významy. Ježíš nám přeje, abychom byli šťastní – a to „božsky šťastní“! Šťastní božským způsobem. Šťastní podle Boha.

Jde jen o to pochopit, v čem toto „božské štěstí“ spočívá. Nejprve si řekněme, čím není.
Jistě to samo o sobě není chudoba, pláč a hlad. Nouze sama o sobě žádnou pozitivní hodnotu nepředstavuje. Chudoba může člověka naučit se modlit, ale také klít. Chudý člověk může spoléhat na Hospodina nebo závidět šťastnějším. Jak říká rakouský spisovatel Karl-Markus Gauss: „Nouze není žádný spirituální prožitek probuzení a krize žádný morální výchovný ústav.“

Křesťanství není libování si v nouzi. Ježíš dokázal prožívat radostné chvíle v družném společenství, až se o něm říkalo, že je "milovník hodů a pitek“. Také apoštol Pavel o sobě říká: „Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. (F 4,12)“

Blahoslavenství nejsou zákonem, ale radostnou zprávou: …vaše je Boží království. Jsou oznámením a  zvěstováním Božího nezaslouženého daru. Přislibují radost, nasycení a smích v Božím království. Není to něco za něco: Když budete dostatečně trpět, budete odměnění v Božím království. Je to evangelium, v němž se naplňuje to, co na sebe Pán vztáhl ve svém prvním kázání v Nazaretě z proroka Izajáše: přišel evangelizovat chudé, přinést jim radostnou zvěst.

Blahoslavenství – zvláště v Lukášově verzi – nejsou obecnou pravdou, ale konkrétním oslovením: Blahoslavení jste vy chudí… Evangelium se děje v 5. pádu. Oslovuje a volá – ty, kdo před ním stojí a kdo se kolem něj shromažďují. A to jsou opravdu chudí. Obyčejní rybáři, kteří žijí z každodenního úlovku. „Chudí v zemi“, kteří tvoří společensky nedůležitou vrstvu v Izraeli. I my relativně bohatí jsme před Bohem chudí, stojíme před ním s prázdnýma rukama. A pokud nás Ježíšova slova znepokojí a povedou nás k tomu, abychom nespoléhali na to, co máme, ale na Boha – stanou se i pro nás radostnou zvěstí.

Blahoslavenství také nejsou únikem z reality. Nevyzývají nás k malování těžkých věcí narůžovo. Být božsky šťastný znamená smát se přes slzy, radovat se uprostřed vnější tísně, sytit se nebeským chlebem, i když nám kručí v žaludku nebo prožíváme jiný nedostatek. V tom nás blahoslavenství připravují již na postní dobu, v níž jde právě o to, abychom tuto zkušenost udělali. Abychom pochopili, že život nalézá ten, kdo ho ztrácí, že Vzkříšenému se přibližujeme tím, že s ním prožíváme jeho zápasy, těžkosti a utrpení.

Co blahoslavenství znamenají, můžeme nejlépe pochopit, když budeme Písmo vykládat Písmem – a tedy když se zaposloucháme do ostatních čtení dnešní neděle. První čtení z proroka Jeremjáše v tomto smyslu hovoří o prokletí muže, „který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina“. Ten zpustne. Na rozdíl od muže, „který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin“. Ten bude jako zelený strom, který přečká i těžké časy sucha a zkoušek. Chudý v biblickém slova smyslu je ten, kdo nespoléhá na své síly a sociální či hmotný kapitál, ale na Hospodina. Evangelijní chudí jsou ti, kdo vše opustili pro Ježíše  a vše očekávají od Boha.  
Epištolní čtení hovoří o vztahu Kristova vzkříšení a našeho života: „Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra… Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme (nejubožejší ze všech) lidí. Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli.“ Kristovo vzkříšení není jen dávná událost, kterou si – mezi jinými – připomínáme. Je to skutečnost, která vše v našem životě vrhá do nového světla. Do světla, které jako rentgen odhaluje marnost našeho doufání pouze v to, co máme po ruce A zároveň nám ukazuje cestu ve tmě.

Jeden obraz se mi v různých obměnách při uvažování o blahoslavenství vracel: houpačka. Taková ta s dvěma lavičkami proti sobě. „Jednou jsi dole, jednou nahoře,“ tak to známe z běžného života. Také Ježíš jakoby říkal: Když jsi teď dole, budeš jednou nahoře – a naopak. Otázkou je, co je oním středem, osou, kde dochází ke změně směru pohybu. Na první pohled by odpovědí mohlo být: smrt. Tak to říká Abraham boháči z Lukášova podobenství o Lazarovi: „‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš.“

Ovšem při bližším pohledu zjistíme, že je to něco jiného: vzkříšení. To, co vše mění, je Kristovo vzkříšení. V něm můžeme uvidět vše v našem životě v nové perspektivě. Bůh nám v Kristově vzkříšení ukazuje, že s námi nejen sestupuje dolů, do hlubiny, ale že nás též vynáší vzhůru. Tam, kde se lavička naší houpačky neopírá jen o pozemskou gravitaci s poslední zákonitostí smrti, ale o Krista vzkříšeného, který nás zve k radosti a jásotu v onen den a nabízí hojnou odplatu v nebi.