Sobota Svatého týdne: U Ježíšova hrobu

Meditace o Ježíšově pohřbu a bdění u hrobu

Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.
Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘ Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“ Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

Mt 27, 57-66

Bílá sobota. Den odpočinutí v hrobě. Den bez bohoslužby. Ticho.

Doznívá to, co se odehrálo v pátek večer. Josef z Arimatie si vyžádal Ježíšovo tělo a pohřbil ho do svého nového skalního hrobu. Marie z Magdaly a jiná Marie si sednou naproti hrobu. A velekněží a fariezové žádají Piláta, aby hrob raději zapečetil a dal střežit.

Nenávist až za hrob. A láska až za hrob. Nad tím druhým rozjímejme. Josef, který mrtvému Ježíši daruje tesaný hrob, který musel mít velkou hodnotu. Aniž by to mohl chápat jako zásluhu. Od Ježíše už nemohl nic čekat zpět. Je jen věrný. A ženy, které už nemohou očekávat žádnou odpověď, žádné vlastní potěšení. Jen projevují lásku, protože nemohou jinak. Milují.

A v této bezútěšné chvíli už v zemí klíčí zrno, naděje proti vší naději...