Slovo na leden: O zhaslé hvězdě

Na filmovém festivalu v Jihlavě v loni získal ocenění za nejlepší český dokumentární film snímek Ivetka a hora.
Pojednává o dívce, která měla v 90. letech v zapadlé vesničce na severovýchodě Slovenska mariánské zjevení. Autor filmu neřeší otázku věrohodnosti Ivetčiny zkušenosti, nezkoumá fenomén teologicky ani psychologicky. Ale zajímá se o to, jak se dívka postupně dospívající v ženu s touto mimořádnou zkušeností vyrovnává. Jak se žije se zjevením. Dokument končí záběrem noční krajiny, kde se vše odehrálo, kterou na okamžik ozáří blesk a pak se vše ponoří zas do tmy.
 
Na začátku kalendářního roku si připomínáme svátek, který se také týká zjevení – Zjevení Páně. To je oficiální název svátku Tří králů – přesněji mágů z Východu, kteří se přišli poklonit narozenému Ježíši. I v tomhle příběhu najdeme motiv světla – nikoli blesku, ale hvězdy, která mudrce přivedla až do Betléma. Legendy k tomu dodávají, že světlo hvězdy dávalo poutníkům sílu, že necítili únavu a netrpěli po cestě hladem ani žízní.
 
Známé vyprávění končí stručnou zmínkou o tom, že po tom, co Ježíškovi obětovali své dary, odcestovali do své země. A legendy dodávají, že ta cesta se jim najednou zdála nekonečně dlouhá, byla jim zima a měli hlad. Hvězda zmizela. Vánoce skončily. Co bylo pak? Jak se jim žilo se „zjevením“, s tou velkou zkušeností „svatého“, něčeho, co přesáhlo jejich dosavadní životní obzor? Nevíme.
 
I my míváme – i v duchovní oblasti – „světlé chvíle“, kdy cítíme, že „teď už víme“ a vnímáme sílu a plnost z Boží blízkosti. Ale pak přijdou všední dny a někdy i temné noci. Svátky skončí. Hvězda zhasne a zmizí. Zkušenosti mnoha lidí svědčí o tom, že teprve v takových chvílích se často rodí skutečná víra. Víra, který není "viděním", zážitkem, ale vnímá Boží přítomnost i v nevyslyšených modlitbách a palčivých otázkách. Prohloubená a zmoudřelá víra, která zůstává věrností Věrnému.
 
K. Šimr