Slovo na květen: O vínu, bytí a dělání

Květen pochází od kvésti. Ano, vše kolem nás pučí, raší a kvete. A také biblické texty, které se čtou v této velikonoční době, hýří zahradnickými obrazy. Nejznámější z nich je asi ten o vinném kmeni a ratolestech, který najdeme mnohokrát zpracovaný v křesťanském umění. V 15. kapitole Janova evangelia říká Ježíš: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.

Je to krásný a bohatý obraz. Nejen proto, že tu Ježíš sebe a své učedníky přirovnává právě k vínu - bez kterého bychom se možná obešli, ale našemu životu by chyběla chuť, radost a jiskra. To, co podobenství vyjadřuje, je především velmi osvobozující. Hrozny, které ratolesti nesou, nejsou jejich dílem, nejsou plodem jejich námahy. Rostou z vláhy a živin, které jim dodává prostřednictvím ratolestí sám kmen. Úkolem ratolesti není vydávat nějaké zvláštní výkony, ale zůstat v životodárném spojení s kmenem. A to úplně stačí!

Náš život osciluje mezi různými hodnotovými póly. Jednou ze známých alternativ je ono Frommovo "mít" či "být". Ale obraz o kmeni a ratolestech mluví o jiné alternativě: "být" nebo "dělat". V životě je důležitější, kdo jsme, než co děláme a dokážeme. Nemyslím samozřejmě na společenské postavení nebo kariéru. Když jsme vnitřně zakotveni, čerpáme z hlubokých zdrojů, víme o hodnotě našeho života, pak také lépe víme, co dělat - a zároveň se nám nezboří svět, když se nám nepodaří něco z toho, co jsme si předsevzali a vysnili. Naopak to moc nefunguje: když se workoholicky zahltíme prací, zpravidla se sami sobě (i druhým) ztrácíme.

Ano, i tyhle velmi aktuální důsledky může mít ta stará reformační zásada: Sola gratia - pouhou milostí. Naše spása, naplnění našeho života nestojí na výkonu a námaze, ale na otevřenosti nechat se obdarovat shůry, všimnout si, kdo jsme a odkud můžeme čerpat.