Slovo na duben: O embryích a vzkříšení

„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.“   Efezským 2, 4-5

Zkuste si nejdřív přečíst příběh "Co míní embrya o následujícim životě". Tak...  Nejsme trochu v situaci těch embryií? Žijeme v prostředí, které nám tu víc tu méně vyhovuje. Dává nám spoustu náznaků, které je možné různě vykládat. A zároveň nám klade meze, za které nedohlédneme. Tou nejzazší mezí je smrt.

Malý skeptik v příběhu správně namítá, že „tamodtud“ se nikdo nevrátil. Velikonoční zvěst o Kristově vzkříšení tuto oponu smrti ale poodhaluje. On je ten, který se zpoza ní „vrátil“. Vlastně to ale takhle úplně nejde říct. Nevrátil se „zpět“. Jeho zmrtvýchvstání není resuscitací, návratem do života. Bibličtí autoři ho líčí spíše jako nové stvoření. Začátek něčeho úplně nového – nové existence v Boží blízkosti, která překračuje naše zkušenosti a obzory, ale zároveň se nás týká v naději našeho vzkříšení.

Ale jak věřit v ono velké „probuzení“, kdyby  nás už nyní dobrá zpráva o tom, že Kristus přemohl smrt, neprobouzela z lhostejnosti a sobectví a nedávala naději, kterou můžeme šířit kolem sebe. Velikonoce, které jsou před námi, dávají znovu příležitost dostat od Vzkříšeného transfůzi života a nechat se „nakazit“ nadějí!

K. Šimr