Rozloučení s Karlem Holým

Oznamujeme smutnou zprávu, že dne 7. března 2011 zemřel po dlouhé nemoci ve věku nedožitých 67 let člen evangelického sboru v Chrástu a neúnavný filmový propagátor pan Karel Holý.

Poslední rozloučení se uskutečnilo ve čtvrtek 17. března od 12 hodin ve Velké obřadní síni na Ústředním hřbitově v Plzni.

Medailonek:

Mgr. Karel Holý se narodil 21. května 1943 v Chrástu u Plzně. Vystudoval Střední elektrotechnickou školu v Plzni a Filmovou vědu na filmové a televizní fakultě AMU v Praze. V kinematografii začínal jako jeden ze zakládajících členů a průkopníků filmových klubů u nás.  Jeho láska k filmu se stala i jeho celoživotním povoláním. Dlouhá léta pracoval na Krajském filmovém podniku v Plzni, kde zažil i první období slavných Finále. Při své práci ve filmové distribuci se vždy snažil prosazovat uvádění kvalitních filmů, které měl tak rád. Často hledal a prosazoval alternativní cesty jejich uvádění, v situaci, která tomu nebyla zcela nakloněna. V osmdesátých letech pokračoval ve své práci v tehdejší Ústřední půjčovně filmů v Praze jako vedoucí programového oddělení celovečerních filmů. I zde se pokoušel nacházet prostor pro šíření kvalitních filmů. Závěrečná léta svého aktivního působení ve filmu, již přes značné zdravotní problémy, působil v letech 1997 až 2004 jako filmový historik v Národním filmovém archivu v Praze. Karel Holý svůj život zasvětil filmovému umění, a ačkoli to nebylo vždy snadné, věnoval mu celou svoji profesní kariéru.

Stanislav Bensch a Aleš Danielis

Filmová vzpomínka (na) Karla Holého

Jen pár vzpomínek

Poznal jsem ho na podzim v roce 1962. Karel se právě vrátil z vojny a hned nastoupil do tehdejšího Krajského podniku pro film, koncerty a estrády, kam si jej doslova "vytáhl" ředitel Ladislav Ženíšek. V té době se ustavoval první výbor filmového klubu (FK). Na Karlovu funkci si už nevzpomenu, také jich v podniku řadu vystřídal, ale to hlavní - vše co se v Plzni dělo kolem filmu, u toho Karel byl. Ve FK byl dramaturgem a lektorem, který uváděl filmy jak v klubu, tak i na tzv. filmových čtvrtcích. Na festivalu českých filmů FINÁLE se od začátku v roce 1968 podílel v dramaturgii a organizaci. Jeho hlavní doménou pak byly delegace a hosté (včetně zahraničních), jimž se plně věnoval a představoval je publiku. Podílel se na programu kin v Plzni a pravidelně se účastnil (jako jeden z mála) karlovarského festivalu, odkud posílal zprávy do Čs. rozhlasu v Plzni. Jen předsedou FK nikdy nebyl - to musel bý komunista / straník, a tím se Karel se nikdy nestal. Celou dobu svého působení v Plzni byl publikačně činný - hlavně v tehdejší západočeské Pravdě a v rozhlase. Jeho jméno najdete také na měsíčních letáčcích (bulletinech) filmového klubu a na "podnikovém" měsíčníku KPFKE s názvem Filmová spojka.

V roce 1967 začal studovat filmovou a televizní vědu na FAMU v Praze, kterou po 5 letech dokončil. Protože v Plzni mu po letech začalo být těsno a nemohla být plně využita jeho kvalifikace, odešel pracovat do Prahy - do Ústřední půjčovny filmů. Kdy k odchodu do Prahy došlo, nedokážu říci přesně, ale tuším někdy kolem roku 1981 (kdy jsem začal psát bulletiny FK místo Karla). Naše kontakty už pak byly jen minimální.

Povahově byl Karel nesmírně společenský, kamarádský, přátelský, otevřený a vždy ochotný pomoci. Přestože měl rád krásné dívky (slovo krásné je málo - vybíral si jen zjevné krasavice), nikdy se neoženil, ani nezanechal potomky. Poslední desetiletí jeho života poznamenala nemoc, která mu prakticky znemožnila vycházet z domova a účastnit se kulturního a veřejného života, což musel nést určitě s velkou lítostí. Škoda, že jeho skonem přestalo platit, co uvedl v názvu svého románu Romain Rolland, "Dobrý člověk ještě žije".

Stanislav Polauf

V příloze naleznete smuteční oznámení.