Řetězová reakce evangelia

Homilie na 2. neděli po Zjevení Páně B

Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
"Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší."
A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

Jan 1:43-51

Jak jsme se sem dostali? Nemyslím, zda jsme doputovali pěšky nebo dojeli autem. Ale jaká cesta nás přivedla do společenství Ježíšových učedníků a učednic? Jistě si přitom každý vzpomene na konkrétní lidi, kteří na téhle celoživotní nebo třeba nedávné cestě sehráli důležitou roli: na naše rodiče, přátele, faráře nebo velké svědky víry křesťanských dějin. V dnešním evangeliu Ježíš povolává první učedníky a oni zvou k Ježíšovi své přátele. Tak vypadala Ježíšova misie první hodiny a tak vypadá Ježíšova misie i dnes. Kristus nás volá svým slovem a skrze nás pak zve zase ostatní.

Ondřej, původně učedník Jana Křtitele, zareaguje na Janovo vyznání, že Ježíš je Beránek Boží a vydá se za ním. Řekne to také svému bratru Šimonovi – ten se připojí a dostane od Ježíše nové jméno. V dnešní perikopě se Pán vydává na cestu do Galileje a ještě předtím povolá Filipa. Filip je z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova – a tak tyto první učedníky asi zná a připojí se k nim. Ale Filip si setkání s Ježíšem nechce nechat pro sebe, a tak vyhledá Natanaela a oznámí mu, že našli Mesiáše.

Boží slovo působí v předivu lidských vztahů. A je tomu tak i dnes. Obojí patří dohromady. Jako křesťané, jako církev často čelíme dvojímu pokušení: buď chceme být otevření a přátelští, být pro všechny – a aby tu lidskou harmonii nic nepokazilo, skrýváme Boží slovo. Nebo se ujišťujeme o své vyvolenosti a skrýváme sami sebe do uzavřených ghett – a tím nakonec také Boží slovo. Ve skutečnosti jde o to se netajit Ježíšem, jeho slovem a zároveň normálně žít mezi ostatními lidmi – příbuznými, přátely, kolegy, lidmi z obce. Být kvasem a solí. A zbytek už není na nás. Něco se dává do pohybu Boží mocí. Spouští se řetězová reakce evangelia.

Nalézt Mesiáše

Podstatná je zpráva, kterou Filip vzkazuje Natanaelovi: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Pokud má být naše zvěstování věrohodné, musí být jasné, ke komu zveme. Pro Filipa je Ježíš Mesiáš – ten, kterého ohlašoval Mojžíš i Proroci.
Ani my nemůžeme Ježíšově osobě porozumět bez zaslíbení Starého zákona. Vždyť on přišel Zákon naplnit. A zároveň Ježíš Zákon naplňuje právě tím, že ho překonává, otvírá cestu k Bohu všem národům.
A tak smysl Filipových slov je pro nás ještě hlubší. Ježíš je cílem lidského hledání, je odpovědí na nejhlubší lidskou potřebu po pravdě a sebepřesažení.

Toto rozpoznání je pro naše svědectví o Kristu klíčové. Proč bychom nabízeli něco, co je nahraditelné, co je jen jednou z mnoha možností na náboženském a spirituálním trhu dneška? Ale pokud věříme, že Kristus  - syn Josefův a syn Boží, pravý člověk a pravý Bůh - je tou skutečnou odpovědí, pak si budeme vážit vtěleného Božího slova a budeme přát setkání s ním i druhým.

Pojď a uvidíš

Natanaelova první reakce je vyhýbavá a váhavá: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Můžeme to mít Natanaelovi za zlé? Ani Ježíš mu nic nevytýká, naopak oceňuje jeho opravdovost jako pravého Izraelity. Vždyť podle Písma se měl Ježíš narodit v Betlémě, o nějakém galilejském Nazaretu, polopohanském zapadákově, v Zákoně nikde nic nestojí. Kdo to mohl tušit, že tam Mesiáš jako lidský syn bude vyrůstat?

A skutečně: Ježíš vstupuje do otevřenosti Zákona, která teprve očekává naplnění. Naplňuje Zákon, ale způsobem zcela neočekávaným a odporujícím našim představám. Přichází s ním něco zcela nového – nové myšlenky a způsoby, na které nejsme zvyklí. Nemůžeme si Ježíše zařadit do předem připravených kolonek – to spíš on sám nás volá, abychom našli své místo v tom, co nám připravil a co přesahuje všechny naše představy.

A tak Filip Natanaelovi poradí to jediné možné: „Pojď a přesvědč se!“ Víra v Ježíše nemůže nadlouho zůstat vírou z druhé ruky. Jsme pozváni se s ním sami setkat, vstoupit do přátelství s ním. Z informace se má stát osobní zkušenost – ostatně původní smysl slova informace není „zpráva“, ale něco co nás vnitřně utváří a proměňuje.

Pro Natanaela nastane vnitřní obrat ve chvíli, kdy užasne nad tím, že ho Ježíš zná: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem“. Pod fíkovníkem sedávali znalci Zákona – a je v tom tedy ocenění jeho ctění Boha. Fíkovník nás také upomíná na fíkové listy, který Adam s Evou chtěli skrýt svou nahotu před Bohem – a upomíná tedy na to, že nás Bůh opravdu „zkoumá a zná“ takové, jací jsme, že před nic neskryjeme, jak jsme zpívali v dnešním žalmu. A Natanael se v Ježíši setkává s tímto Bohem, vidí ho v něm a vyznává: „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele“.

I naše víra se rodí ve chvíli, kdy se z Božího slova, které slyšíme, stane vnitřním svědectvím Ducha svatého naše zkušenost. Kdy zjistíme, že mne Bůh zná a nemusím se před ním skrývat a utíkat, protože pro mne smýšlí dobré a protože on je odpovědí na mé životní hledání. Kdy zjistím, že za mým životním příběhem je Boží příběh se mnou – a tyto příběhy se setkávají v příběhu Ježíše z Nazaraeta. V něm můžeme také my vidět „nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka“ – v něm se otvírá nebe a mizí přehrada mezi nebem a zemí, člověkem a Bohem. On nás volá a táhne v Duchu svatém do společenství se svým Otcem a také s ostatními učedníky, bratry a sestrami.

Bože, příteli života a radosti,
ty jsi nám ve svém Synu Ježíšovi zjevil svou nádheru a velikost.
Dej, ať ho máme stále před očima,
ať nasloucháme jeho slovu
a věrně ho následujeme.
Prosíme tě o to skrze něho,
Ježíše Krista, našeho Pána a bratra,
který s tebou v jednotě Ducha svatého
žije a působí navěky.