Průsvitné k Bohu

Promluva při požehnání altánu a kříže na farské ahradě

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Mt 5, 13-16

Proč za nemalých nákladů a námahy vztyčovat kříž a stavět altán? Je to potřebné?

Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.

Víra je něco, co musí být vidět. Co nemůže zůstat skryto v našem srdci, za zavřenými dveřmi, v uzavřeném společenství. Je to něco, co má svítit všem, prozařovat ven.
Máme své domovy, intimní zóny, ale také sdílíme prostor, který je veřejný a společný. Možná podobně jako já cítíte, že když ho zaplníme jen užitečnými věcmi – obchody, parkovišti, kontejnery na odpadky – něco důležitého v něm chybí. Budeme spokojeni, že můžeme snadno a dostupně naplnit své praktické potřeby, ale naše duše bude strádat. Myslím, že člověk v tomto světě může žít plně je tehdy, když jeho srdci něco ukazuje cestu k tomu, co tento svět přesahuje. Třeba krása.

A Ježíš ta slova o lampě svítím městě uvede výrokem, který není snadno stravitelný: Vy jste světlo světa.

U evangelisty Jana řekne tohle Ježíš o sobě: Já jsem světlo světa. To pochopíme. Ale: vy jste světlo světa? Já si tedy aspoň moc jako světlo světa nepřijdu.
Ježíšovo kázání na hoře začíná blahoslavenstvími. Jedno z nich nám může slovo o světle trochu nastínit:
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Bylo by to málo, kdybychom tento výrok chápali jen jako morální apel: buďte bez poskvrnky. Nikdo z nás nejsme. A nejhorší je, když si právě někdo myslí, že je. Protože tehdy se stává soběstředným, a tím, kdo se nad druhé povyšuje. Východní církevní otcové toto blahoslavenství chápou jinak. Čisté srdce není srdce bez hříchu, ale srdce průsvitné, průhledné směrem k Bohu. Je to srdce otevřené. Je to jako okno, vitráž, kterou je třeba občas oprášit, omýt, aby vpouštěla světlo a barvy, aby skrze ni bylo možné zahlédnout co je za ní a co není vlastně viditelné očím. Světlem světa může být třeba umělec nám tento pohled nám zprostředkuje.

A jsme u kříže a altánu – už nejen fyzicky, ale i významově.    U Kristova kříže, který je průsvitný a když si u něj skloníme, uvidíme přes něj nebe, a který ve tmě svítí jako "světlo, které tmy nepohltily" a jako maják září do noci. U kříže, na kterém jsou viditelné rány, jimiž Kristus nesl i naše rány a viny, kterými ale už také prozařuje světlo vzkříšení, protože spása není jen vysvobození od zla, ale především uvedení do plnosti života. U kříže, který ve svém středu v noci svítí červeně jako lampa u svatostánku  v kostele a upomíná nás tak na Boží přítomnost uprostřed naší lidské komedie i tragédie. A jsme také u altánu, který nám připomíná Slovo, které se ubytovalo mezi námi (doslova rozbilo stan, altán), o kterém svědčí evangelista Jan, ale i radostné zvlání z poslední knihy Bible, Zjevení Janova: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí."

Nakonec, když se díváme očima víry, dokážeme uvidět Boží tajemství i v úplně obyčejných věcech. Pro mne se stala mluvícím znamením i taková podlaha altánu. Původně měla být čistá, přírodní – jako byl život člověka v ráji. Ale došlo na ní k chemické reakci, která ji poskvrnila začernalými skvrnami – jako nás naše odvrácení od Pána Boha a uzavření srdce před bližními. A tak jsme se dohodli, že podlahu nabarvíme na modro – že z ní uděláme nebe. Koupili jsme čistě modrou barvu – jenže ouha, na dubovém dřevě dostala zelený odstín. Nebe na zemi jako lidé vytvořit nedokážeme. Ale přesto se v našem životě setkávají nebeská modř i zeleň země – a dávají našemu životu novou nečekanou barvu. A právě v kříži se dotýká nebe a země. Kéž se setkávají i na tomto místě a v životě vás všech, kdo se zde bude scházet nebo jen letmo zastavíte.

Žehnací modlitba

Dobrý Bože, který jsi pramenem všeho života, lásky a světla,
který jsi v Kristově kříži přemohl moc zla a temnoty a který sis v Kristu mezi lidmi učinil svůj příbytek.
Prosíme tě, ať tvé požehnání spočine na tomto místě i na všech, kteří na ně budou přicházet,
ať je svědectvím o tobě a slouží ke tvé cti a slávě,
a nám připomíná, že i skrze nás má pronikat tvé světlo do tohoto světa.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.