Pravá horlivost

Homilie na 3. neděli v postu B

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mne stráví.´
Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
On však mluvil o chrámu svého těla.
Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

Jan 2:13 – 22

Před lety jsme na Plzeňsku hráli pašijový muzikál. Vzpomínám si, jak mi někteří zbožní lidé vyčinili za ztvárnění postavy Ježíše, který pozvedl svůj hlas. Vždyť Ježíš je podle nich takový hodný a sladký. Událost očištění chrámu tuto představu poněkud rozbíjí. Ježíše převracejícího stoly, rozhazujícího mince a bičem vyhánějícího obchodníky si možná obtížně představujeme i my.

Evangelista Jan tuto událost na rozdíl od ostatních evangelistů líčí už na samém začátku evangelia. Konflikt není důsledkem Ježíšových postojů, který patří k pašijím, ale jeho programem. Něčím, co jeho cestu otvírá. Jan každou událost Ježíšova příběhu teologicky vysvětluje. Jan se spolu s ostatními učedníky rozpomíná na slova žalmu 69.: Horlivost pro tvůj dům mne stráví.

Pravá horlivost pro Hospodina, pro jeho dům – to bylo velké téma Ježíšovy doby, v níž čistota náboženství Zákona byla ohrožena především nadvládou pohanského Říma. Horlivci nebo Zélóti tvořili náboženskou skupinu, která chtěla očistu kultu a svržení Římanů. Ještě radikálnější byli sikariové (od sika – krátká dýka), kteří se neváhali se zbraní v ruce obrátit ani proti svým souvěrcům, kteří nebyli dostatečně protiřímští. Obě skupiny bychom mohli zařadit do kolonky „náboženských teroristů“, jejichž přesné obdoby najdeme v dnešním islámu. Nejméně jeden zélóta byl i mezi Dvanácti – Šimon Zélótes. A někteří se domnívají, že Jidášovo jméno Iškariotský nemusí být jen neutrální „íš kariot - muž z Kariotu“, ale právě ze slova „sikarios“.

Horlivost pro Hospodina bylo prostě velké téma Ježíšovy doby a bylo otázkou, jak se k němu on postaví. Patří také k horlivcům? Nebo dokonce povede povstání se zbraní v ruce, jak od něj mnozí čekali?

Ježíš se svým činem v chrámě k prorocké horlivosti hlásí. Očištění Hospodinova chrámu je pro něj něčím zásadním, co dává – aspoň u Jana – program celému jeho veřejnému působení. Proto bychom si ho neměli představovat jako „sladkého Ježíše“ a ani jeho učedníci by neměli být neslaní nemastní lidé, kteří tímto světem jen nenápadně proplouvají do Božího království.
Horlivost patří k učedníkovi. Zvláště pro mladé lidi je důležitost za něco v životě bojovat, označit jasně dobro a zlo, nasadit se pro něco důležitého, dát svůj život do služby Bohu. Naše sebevydání v následování Krista nemá jen trpný rozměř přijetí toho, co nemůžeme změnit, ale především nasazení života pro něco vyššího. Všimněme si příkladu apoštola Pavla, který svůj život vnímal jako sportovní výkon – člověk má běžet k cíli a krotit tělo ke kázni, aby něčeho dosáhl. Skutečně spíš jako sportovec než jako trpitel. Až časem člověk obyčejně dojde k tomu, že utrpení se nelze vyhnout, pokud chce na cestě věrně vytrvat.

Zbývá pouze zodpovědět otázku, jak vypadá pravá horlivost. A tady už se Ježíšův postoj od pohledu zélótů podstatně liší. Žalm 69., z něhož je verš o horlivost vzat, není žádným královským triumfálním žalmem, ale písní utrpení. Měřítkem pravé horlivost pro Hospodina není násilí a fanatismus, ale sebevydání pro druhé. Naplněním horlivost pro Hospodina není úspěšné osvobození Jeruzaléma od Římanů, ale muž visící zavržen Římany i svým lidem na kříži. Stručně řečeno: jde o horlivost lásky a pravdy, která mají sílu samy v sobě a není potřeba je prosazovat násilím.

Komercionalizace náboženství

Tuto Ježíšovu horlivost tedy u Jana předznamenává událost v chrámě. Co se tam vlastně stalo a proč? Celé se to odehrává na tzv. nádvoří pohanů – místě, kam měli přístup i nežidé a kde se prodávaly zvířata pro oběti v chrámu. Nebylo na tom nic špatného: každý Izraelec měl povinnost jednou za rok na Velikonoce přijít do chrámu a obětovat. A aby nemusel nést celou cestu z domova předepsaní zvířata, mohl si je koupit na chrámovém nádvoří. Obchodní praxe sloužila kultu a měla být pomocí pro ty, kdo do Hospodinova domu přicházeli.
Nebylo na tom nic špatného a přece Ježíš řekne jasné: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště.“ Doslova dům obchodu.

Ježíš chce, aby nádvoří pohanů zůstalo prázdné a otevřené právě pro pohany, pro ty, kdo přijdou s touhou po Hospodinu a chtějí se s ním setkat. Aby byl domem modlitby pro všechny národy. A narazí přitom na obchodní dům. To je nebezpečí i pro církev všech dob. Kolik věcí může hledajícím zabránit vstoupit a najít své místo v domě Božím. Odradí je. Může se to týkat peněz. Když se vydělává na kýčovitých cetkách nebo i na knihách. Když se z finanční obětavosti, která je svobodným projevem naší víry, stane „členský příspěvek“. Ale také tím, když lidé vidí, jak často církevní provoz začíná sloužit jen sám sobě a těm, které živí. Nebo když i naše víra se začne podobat obchodu s Bohem: Tedy něco za něco – Bůh je tu jako garant našeho spokojeného života a když se přestane dařit a přijde utrpení, Bůh je najednou na lavici obžalovaných….

Živý chrám

Ale přece jen je v Ježíšově horlivost proti chrámové praxi ještě něco hlubšího a zásadního. Jde o otázku, co je vlastně ten pravý chrám – místo Boží přítomnosti, místo setkání s Hospodinem. Na otázku po znamení odpoví: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ Doslova vzkřísím. Ano, Ježíš mluví o velikonoční události a o chrámu svého těla. Chrám splnil svou roli a dohrál historickou úlohu. Za několik let bude – do značné míry díky horlivosti zélótů – navždy zbořen. Je tu však nový chrám, který už nebude udělán lidskýma rukama: Ježíšovo ukřižované a vzkříšené tělo.

V něm se naplnilo to, co ve své době naznačovalo chrámové nádvoří pohanů. Je tu místo, kde se všichni mohou setkat s Bohem a nemusí putovat do Jeruzaléma. Je domem modlitby pro všechny. V Kristu je v tomto světě postaven nový chrám z živých kamenů těch, kdo mu věří a ctí ho v duchu a pravdě. Vy jste ten chrám.

Svatý Bože,
skrze svého Syna jsi nás povolal
abychom žili věrně a jednali odvážně.
Zachovej nás pevné ve své smlouvě milosti
a nauč nás moudrosti,
která přichází pouze skrze Ježíše Krista,
našeho Spasitele a Pána, který žije a vládne
s tebou a Duchem svatým jako jeden Bůh nyní i navěky.