Pozvání k odpočinku

Homilie k začátku prázdnin a doby dovolených

Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.

Evangelium: Mk 6:30-34

Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. Tak Marek definuje poslání apoštola – ten, kdo činí a učí: „…volali k pokání, vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je“. A přece tomuto vymezení apoštolského poslání něco schází.

Ježíš jim po jejich veřejném působení říká:  "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" A Marek dodává: Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.

Zastavme se dnes právě u tohoto tak obyčejného a lidského Ježíšova pozvání. K činění a mluvení patří u učedníka také prostor k odpočinku, obnově sil, znovuuvědomnění, kdo jsem a jaké je mé poslání.

Zní to jako poučka z psychologie nebo time-managementu, ale má to hluboké kořeny. Vždyť Hospodin sám nejen koná a mluví, ale také odpočívá. Tak nám to podává zpráva o stvoření a tak je to zakotveno také v přikázání dne odpočinku.

A pro učedníky odpočinek znamená především „být s Ježíšem“. „Aby byli s ním“, to je počátek a východisko jejich poslání. Teprve pak přichází slova a činy. „Být s ním“, to je ten zdroj, z něhož vše vychází, který vytváří „vůni apoštola“.

Obnovit tovární nastavení

K Božímu stvoření patří řád – také řád práce a odpočinku. Tohle je v duchovních dějinách našeho kontinentu zakotveno především v benediktinském hesle „Ora et labora“, modli se a pracuj, které platí nejen pro řeholní život.

Stojíme na začátku prázdnin a doby dovolených a mnozí jsme jistě v posledních dnech a týdnech zakusili, že už toho máme dost, potřebujeme vypnout, znovu se nadechnout.
Mluvíme o rekreaci, tedy latinském re-creatio, znovu-stvoření. V mobilech najdeme nabídku obnovy továrního nastavení. Tohle je něco podobného. Ve všech funkcích, které plníme, ve všech našich nastaveních znovu objevit, kdo jsem, k čemu jsem byl stvořen.

Trochu si odpočiňte

Jak ale vypadá ten odpočinek, k němuž Ježíš zve své blízké? Jaký návod nám dává?
Všechno je to v té jedné větě. Nejprve: „Pojďte sami“: Patříme k druhým – k svým blízkým, k Božímu lidu. Jsme jedním tělem. Ale zároveň stojíme před Bohem každý sám. Může to znít hrozivě. Ale kdo najde odvahu postavit se před Boží tvář v samotě a mlčení, tak v tom najde nejhlubší zdroj a pramen života, síly, radosti, který nevysychá.

Ježíš pak říká „stranou na pusté místo“: Ožívá tu starý obraz pouště, důležitý pro cestu lidu Staré smlouvy do zaslíbené země i pro počátek Ježíšova působení. Pouště, kde nic není a člověk není definován tím, jak se na něj druzí dívají nebo co říká a dělá. Je to zkušenost, která má pomoci, aby naše činy a slova nebyly prázdné a abychom na nich nezačali svůj život zakládat. Řada z nás je denně zahlcena přemírou vjemů a požadavků okolí… Pokud nechceme být jako pleva hnaná větrem podnětů, ale chceme naopak skutečnosti vtisknout Boží obraz, pak se tomu všemu občas potřebujeme vzdálit a být s Bohem.

A na konec Ježíš dodává a shrnuje: „trochu si odpočiňte“. Máme mít podíl nejen na Božím tvoření, ale také na jeho odpočinutí. V něm je vlastně cíl a vrchol stvoření. I náš život směřuje k tomu odpočinutí, které je podle autora epištoly Židům teprve před námi. Ne jako prázdnota, ale jako plnost. Plnost, kterou si nedokážeme představit, ale přece už ji můžeme trénovat v podmínkách našeho života. Protože smyslem lidského života není práce, jak nám říkali marxisté. Smysl dává lidskému životu vztah s Hospodinem – a pro ten si uprostřed vší naší námahy musíme nechat otevřený výhled.

Hádejte, odkud pochází následující citát: „Ano, kdo špatně zachází sám se sebou, komu může prospět? Mysli tedy na toto: Dopřej si sám sebe. Neříkám: Dělej to stále, neříkám: dělej to často, ale říkám: Dělej to stále znovu. Jako jsi pro všechny ostatní, buď tu také sám pro sebe.“ Není to z žádné populárně naučné knihy pro manažery. Ta slova píše Bernard z Clairvaux papeži Eugenovi III. ve 12. století.

Čas volna můžeme přijmout také jako Ježíšovo pozvání k odpočinku – být s ním a zažít něco z prázdnoty pouště, kde Hospodin pečuje o svůj lid a sytí ho. Najít si čas na sebe, vyprávět Bohu, co jsme říkali a dělali, abychom od toho našli odstup. Vyprávět mu svůj příběh, abychom znovu uslyšeli Ježíšův příběh a on se mohl stávat stále víc také naším příběhem.

Pane Bože, dáváš nám darem doby klidu a odpočinutí od práce. Dej, abychom svou dovolenou využili k obnově těla i duše a otevřeli se tvé dobrotě. Skrze Krista, našeho Pána.