Pátek Svatého týdne: O utrpení Páně

Krátká meditace nad pašijemi

Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“  A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“

Mt 26,24-25

Při čtení pašijí můžeme pozorovat zvláštní dvojsmyslnost. Na jedné straně zlý úmysl. Na straně druhé se v tomtéž dění otevírá hluboký smysl. Lid křičí: “Krev jeho na nás a naše děti.” Ujišťuje se tím o své vlastní spravedlnosti. A přitom to, co nás před Bohem ospravedlní a očistí, bude skutečně jeho krev, kteá na nás z milosti padne. Vojáci Ježíšovi pak na hlavu vsadí korunu nebo věnec, aby se mu vysmáli v jeho ponížení. A přitom on opravdu skrze své utrpení a smrt ponese vavřín vítěze nad ďáblem, hříchem a smrtí. Podobně se mu posmívají i velekněží a zákoníci: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže”. A vůbec nechápou, že sám sebe nezachránil právě proto, aby zachránil nás.

Kéž i my při rozjímání pašijí dokážeme růst ve společenství s Ukřižovaným a dokážeme s ním spojit vlastní utrpení. Alé kéž zároveň dokážeme vnímat i onu hlubší rovinu, vlastní smysl pašijí: že se to děje pro nás, k naší spáse. Že se na kříži setkává lidská zloba a Boží láska – a tato láska nad zlem vítězí.