Pastýř Beránkem

Kázání na 4. neděli velikonoční B

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Jan 10:11 – 18

Zpívali jsme dnes krásný 23. žalm, který vypráví o Hospodinově péči, v níž člověk nemá nedostatku. Nechybí mu nic, co potřebuje k životu, Boží blízkost smí pociťovat i v údolí stínu smrti a z přebývání v Božím domě se smí těšit navěky. Je to pohled člověka jako ovce Boží. V Janově evangeliu se tentýž motiv vrací, ale v obrácené perspektivě. Stejný příběh je zde vyprávěn z pohledu pastýře a najednou zde zaznívá jiný tón: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.

Nedávno jsme četli známý verš J 3,16 o Boží lásce, která nám dává věčný život. A víte, co stojí ve verši 1J 3,16? Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Je to vlastně stále totéž, ale díváme se na to z různých stran. Bůh nám dává život věčný. A zároveň: Kristus dává svůj život. Láska není bezbolestná idylka, láska něco stojí – celý život.

Barvotiskové obrázky dobrého pastýře se míjí tím, co Ježíš říká. Není to žádná pastorela, sladká idyla, jak si ji někdy malujeme. Dobrý pastýř se totiž v Ježíšově době hodně lišil od naší představy bači, který ovečky zatáča, pasáčka, který si s trávou v puse leží na zádech a prozpěvuje lidovky. V suché pouštní oblasti pastýř se stádem musel jít, aby po cestě našli aspoň nějaké trsy zeleně. Musel před stádem vyhledávat dobrá místa k pastvě a ovce k nim vést. Jinak by pomřely hladem.

Ale tím jeho námaha nekončí. Musí ovce chránit před nebezpečím. Když se blíží vlk, který ovce trhá, nasazuje vlastní život. Staví se mezi ovce a vlka a bojuje s ním. Ví, že ovce samotné by ten boj prohrály. I jeho to může stát život, ale ovce mu stojí za to.

Tím se liší od nájemníků, kteří pracují jen za mzdu, pro které pastva je jen práce. A kdyby se nebezpečí mělo dotknout jich samotných, vezmou nohy na ramena a nechají je roztrhat – nebo utopit jako převaděči těch, kdo touží po lepším životě, lepší pastvě v Evropě. Jen to jen kus dobytka, je to jen zboží. Dobrý pastýř naopak brání zlu tím, že mu sám jde za ovce vstříc.

Ježíš mluví o tom, že jeho vztah k nám je diametrálně odlišný od vztahu nájemníka k pronajatému stádu či panovníka k jeho lénu: Znám své ovce a ony znají mne, tak jako mne zná Otec a já znám Otce. On není najatý pasák, který dělá svou práci za mzdu. Ovce jsou jeho vlastní. Dokonce bychom mohli říct: je s nimi bytostně spojen. Nemá pro něj smysl mít zisk bez prospěchu stáda, dokonce pro něj nemá smysl ponechat si život, pokud by o něj ovce přišly.

Ve vztahu mezi Ježíšem a námi se zrcadlí vztah mezi Ježíšem a Otcem: jak se znají Otec a Syn, tak se smíme znát s Ježíšem. Jaký vztah má Bůh ke svému Synu, tak se Kristus dívá na nás. A jak Ježíš svému Otci na jeho lásku odpovídá, tak do tohoto vztahu zahrnuje i nás. A naším životním úkolem je do tohoto vztahu vděčnosti a odevzdanosti dorůstat. Jiným obrazem vyjadřuje smysl Ježíšovy služby, jeho pasení, apoštol, když říká: Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25-27) A navazuje tak na krásný příslib proroka Ozeáše: Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. (Oz 2,21). To nové společenství, které není ničím jiným než naší účastí na životě Trojjediného Boha, vyjadřuje pak naplno Ježíš v J 14,20:  V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. I my jsme v Otci, protože jsme v Kristu a on v nás.

Obraz pastýře a ovcí má ještě jednu významovou rovinu. V jedné velikonoční písni zpíváme: Beránek ovce vykoupil… Ježíš o sobě mluví jako o dobrém pastýři. A dodává: Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. On je pastýř a zároveň obětní beránek, beránek, který snímá hřích světa.

To není jen podobnost různých obrazů. Ježíš je opravdu pastýř, který se stal jednou z ovcí, beránkem. Ví, jaké to je v suché zemi těžce hledat obživu, čelit ohrožení života, ví, jaké to je snášet nespravedlnost a útlak od špatných pastýřů, dokonce ví, jaké to je být ovcí, vedenou na porážku. Stal se jedním z nás, proto může říct, že zná své ovce a proto nám může být dobrým pastýřem. Proto nemusíme mít k Bohu obezřetný vztah jako velkému Majiteli, ale můžeme se Kristu a skrze něho Bohu svěřit s plnou důvěrou jako k tomu, kdo ví, co nám schází a co potřebujeme a kdo naše lidství jednou provždy vynesl do Boží blízkosti.

Poslední biblická kniha, Zjevení Janovo, se znovu k tomuto obraz vrací a líčí nám velký zástup ze všech národů tentokrát již před královským trůnem Beránkovým. Zástup těch, kdo chválí Boha, když předtím vyprali svá roucha v krvi Beránkově. A zde se teprve naplní péče pastýře, který jde před ovcemi, aby je přivedl k dobré pastvě: Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí. (Zj 7, 16-17) Kéž smíme i my kráčet v tomto zástupu dobrého Pastýře, který se pro nás stal obětním Beránkem a kterého Bůh jako velkého pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých.

Pane Ježíši Kriste,
neustále zkoušíme převzít svůj život do vlastní režie,
důvěřujeme falešným pánům a jsme zklamáni.
Ty jsi ten pravý Pán a Pastýř,
veď nás po tvých cestách,
aby nám nic nescházelo.
Přiveď nás do svého stádce
a uchovej nás ve tvém společenství.
Neboť ty žiješ a vládneš navěky.