Otevřít se prázdnu

Homilie na Popeleční středu

Matouš 6,1-6.16-21

Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

S postní praxí se setkáme napříč různými náboženskými tradicemi. Dnes je možná více než křesťanům bližší našim současníkům, kteří se třeba k žádnému náboženství nehlásí. Postí se nejen z dietních důvodů, ale je to pro ně i důležitý prostředek očisty těla i duše.
V Bibli je půst především projevem kajícnosti člověka. Ten, kdo litoval svých činů, se postil, veřejně roztrhl svůj plášť a posypal si hlavu popelem.

Jak ale souvisí kajícnost a půst? Nejprve si musíme ujasnit, co je vlastně hřích. Předně je něco jiného hřích v Bibli a v běžné mluvě nebo populárních písničkách. Dokonce hřích je něco jiného než „hříchy“. Znamená narušení vztahu důvěry k Bohu. Je to ten „hřích světa“, o kterém mluví evangelista Jan, naše zaměřenost na sebe místo na Boha – touha být jako Bůh, obejít se bez něj. Tento hřích se stává mylným zaměřením, „spodním proudem“ našeho života, z jehož vlivu se sami nedokážeme vymanit a který určuje naše myšlenky, slova i činy. Z něj plynou naše viny a selhání. Ty ale jsou projevem něčeho hlubšího, jsou květy a listy, které vyrostly z nezdravého a nemocného kořene.
Pokud chceme činit opravdové pokání, musíme začít u tohoto kořene. Nestačí jen vyjmenovat chyby, které jsme udělali. Vyznáváme náš hřích a dokumentujeme ho našimi vinami.

A oč jde v postu? Postit se znamená "pustit", odložit aspoň na chvíli to, na čem jsme nebo můžeme být závislí. To, co nás znesvobodňuje. To, co nám neslouží k životu, ale čemu my otročíme. Samozřejmě nejde jen o jídlo. Sami si dosadíte, co nám ve svobodném výhledu Božích dětí v životě brání. Mohou to být věci, které máme, které si chceme podržet pro sebe – proto se s postem pojí také almužna. A mohou to být věci, které nám berou čas a otevřenost pro Pána Boha – proto třetím neodmyslitelným prvkem postní praxe je modlitba.

A jak to tedy spolu souvisí? Simone Weil říká, že všechny hříchy jsou pokusem, jak zaplnit prázdno. Před prázdnem utíkáme, bojíme se ho. Může mít podobu ticha, samoty, utrpení, nezdaru. Postem se naopak tomuto prázdnu vystavujeme. Otvíráme se mu jako prostoru k setkání s Bohem. Objevujeme tak poklad v nebi, poklad, který nezávisí na našich  chatrných způsobech dosahování štěstí a naplnění.

Písmo k postu vyzývá jako k projevu opravdovosti našeho pokání. A zároveň často postní praxi kritizuje, pokud se stává formální a povrchní. Patří to dohromady a je třeba podle souvislosti zdůraznit jedno či druhé. Tak možná katolický kněz musí více zdůrazňovat, že vnější znamení musí provázet vnitřní postoj. A evangelický farář zase to, že vnitřní postoj se musí nějak projevit. Víra není jen pocit, něco uvnitř nás.
Jsme stvořeni nejen s dušemi, ale i s těly. I Boží slovo se stalo tělem, Bůh člověkem z masa a krve. Proto k plnosti pokání a obrácení můžeme znovu objevovat i půst nebo sypání popelem. Jsme dnes pozváni setkat se s Bohem v prázdnu. Pozváni na na cestu k Velikonocím, jejíž první krok tvoří setkání s Kristem v jeho ponížení a naší pomíjivosti.

Věčný Bože,
dáváš nám účast na tajemství
utrpení tvého Syna Ježíše Krista,
utrpení, kterým překonal hřích a smrt.
Daruj nám, abychom jej následovali,
brali na sebe svůj kříž
a tvá svatá vůle aby se naplnila na nás.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista.