Návštěva v partnerském sboru v Zeil am Main
Ve dnech 27. - 28. května 2017 se skupinka lidí z našeho sboru zúčastnila sborové slavnosti spřátelené evangelické farnosti v německém Zeil am Main. Přečtěte si zprávu a prohlédněte fotografie Martiny Tonarové.
Na poslední květnový víkend jsme byli pozváni na návštěvu sboru v bavorském Zeil am Main. Přátelské kontakty mezi našimi sbory vznikly před několika lety v souvislosti se zjištěním, že zvon na našem sborovém domě kdysi patřil právě sboru v Zeilu. Po krátkém pobytu jejich faráře Hanse-Christiana Neibera a některých členů staršovstva u nás v Chrástu před dvěma roky nám němečtí bratři a sestry chtěli oplatit naši pohostinnost, na kterou rádi vzpomínají, a pozvali nás k účasti na společné slavnosti jejich sboru a mateřské školky, kterou v Zeilu provozují.
Polovina naší delegace (Martina Tonarová a Radko Křivánek) cestovala z Plzně přes Cheb, Norimberk a Bamberg vlakem, bratr farář Karel Šimr s manželkou Hanou přijeli autem z Heidelbergu, kde předtím Karel strávil měsíc na studijním pobytu. Počasí nám přálo, a tak jsme si někteří ještě před společnou večeří v chládku bujně zarostlé farní zahrady udělali výšlap k poutní kapli na kopci nad městečkem, odkud je krásný rozhled daleko do krajiny.
Od 19:30 se ve farním kostelíku konal koncert manželů Judy Harperové (harfa, zpěv) a Michaela Weisela (kontrabas, zpěv), kteří přednesli, zahráli a zazpívali pásmo irských a skotských požehnání. Vystoupení bylo velice působivé, osvěžující a plné povzbuzení, naděje a svědectví o velké Boží lásce k nám lidem. Následovalo pohoštění na farské zahradě osvětlené v soumraku barevnými lampiony. Na noc jsme se rozešli na faru a do hostitelské rodiny, kde jsme ještě poseděli v přátelském rozhovoru nad sklenkou místního výborného vína.
Slunečné nedělní ráno jsme po snídani zahájili společnou procházkou po Zeilu s našimi hostiteli. Jde o neveliké poklidné městečko v rovinaté krajině lemované kopci, které bude příští rok slavit 1000 let od svého založení. Na dávnou historii upomínají dochované městské hradby, přirozeně začleněné do pěstěných zahrádek. Náměstí a přilehlé uličky zdobí hrázděné domy. Radko neodolal vyzkoušet si symbolicky místní pranýř, navštívili jsme katolický kostel, minuli prodejnu regionálních vín i zdejší pivovar a již byl čas vrátit se na bohoslužbu.
Na úvod při ní zazněla krátká nahrávka našeho zvonu s vysvětlením, že kdysi zvonil tady, načež jsme byli znovu srdečně přivítáni. Děti seděly vepředu se svými učitelkami, neboť bohoslužba byla vedena v rodinném duchu. Čtením evangelia v češtině a požehnáním se na jejím vedení podílel i Karel. Také jednu sloku z písně známé nám všem zpívalo celé shromáždění v češtině. Tématem bohoslužby byla Boží péče o nás jakož i o celé stvoření, zpívali jsme spolu s dětmi některé jejich písničky na toto téma a zajímavé bylo rovněž sledovat jejich ztvárnění modlitby Otče náš, kterou doprovází jednoduchými výstižnými gesty. V kostele nás zaujal velký dřevěný kříž s vyřezávaným Kristem a po straně pak zdejší figurální zobrazení pašijového týdne ve smyslu našich tradičních betlémů – je zde na relativně malém prostoru znázorněno vše podstatné: vjezd do Jeruzaléma, poslední večeře Páně, soud před Pilátem, cesta na Golgotu, ukřižování a hrob s odvaleným kamenem.
Následovalo společné pohoštění na farské zahradě, kde skýtal stín a možnost posezení u krásně nazdobených stolů velký pronajatý stan, sestry připravily řadu salátů, bratři grilovali steaky a klobásky a čepovali místní pivo Göller, následně byla možnost si vybrat z lákavých dortů a koláčů ke kávě.
Rovněž byl toho dne slavnostně zahájen prodej knihy vzniklé z originálního nápadu a iniciativy jedné členky sboru: jedná se vlastně o kuchařku, kde každá dvojstrana je věnovaná jednomu člověku z místního sboru, širšího křesťanského okolí a podařilo se získat příspěvek i několika křesťanských členů bavorského parlamentu a vlády. Každý přispěvatel je zde vyfocen a kromě svého oblíbeného receptu uvádí, z jakého společenství pochází, jaký verš jej provází od jeho konfirmace, své oblíbené písně z evangelického zpěvníku, biblickou postavu, která jej (kromě Ježíše) fascinuje a proč, co pro něj znamená víra, jakou známou osobnost by rád osobně poznal a své životní motto. Kniha je doplněna fotografiemi lokálních kostelů a nabízí zajímavé počtení i vzhledem k tomu, že řadu osobností zde člověk osobně zná.
Na odpolední vystoupení dětí ze školky už jsme se bohužel vzhledem k dalším povinnostem zdržet nemohli a krátce po poledni jsme se proto rozloučili a vydali se v parném počasí na zpáteční cestu. Zastavili jsme se ještě krátce u Vokounových v Domažlicích.
Osobně jsem velmi ráda, že jsem se této akce mohla zúčastnit, protože je nejen vždy zajímavé nahlédnout do života jiného společenství, poznat jeho styl, zaměření a nechat se jím případně inspirovat, ale zejména pokládám za úžasné setkání se zdejšími milými a bezprostředními lidmi, kde jsem si připadala jako mezi svými, a mohla zažít, jak zde působí Boží láska a bez ohledu na všechny rozdíly a jazykové bariéry nás spojuje.
Martina Tonarová
