Nasycení zástupů podle Jana

Kázání Hanse-Christiana Neibera, evangelického faráře v Zeil am Main, při návštěvě Chrástu v neděli 26.7.2015

1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.
5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“
6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
7 Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“
8 Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9 „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“
10 Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“
13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“
15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

Jan 6,1-15

I

Představme si: Několik týdnů sváděli politici předvolební boj. Po sečtení hlasů nastala senzace: vyhrála strana, která měla v průzkumech nejhorší výsledky. A co udělal favorit voleb? Místo aby užíval nečekané slávy, koupele v euforii davu, ztratil se. Neslaví s nimi malý zázrak večera, nýbrž odjede na svou chatu někde u Berounky. Dělá jako by s tím neměl nic společného. Absurdní. Opravdu?

II

Janovo evangelium převzalo zprávu o zázraku rozmnožení chlebů u jezera Genezaretského z ostatních evangelií. Pět chlebů a dvě ryby: Ježíš jimi - jakoby mimochodem - nasytil 5000 lidí, možná jich bylo ještě víc. Jakoby nic.  Prostě rozděloval, a stačilo to nejen pro všechny, nýbrž z toho ještě pro další. Dvanáct plných košů symbolisuje celý národ, všechny kmeny Izraele. Ježíš – nový Král chleba. Chtějí ho oslavit. V takového krále doufali: který nasytí hladová ústa, který osvobodí lid od drtivých daní a poroby římských okupantů, ano, který je dokonce násilím vyžene a obnoví starou davidovskou říši. Takového mnozí lidé tehdy v Palestině očekávali.
Jaké to je trpět desítky let pod cizí nadvládou, ví i zde mnozí z vás velmi dobře. Ježíšova doba byla těhotná očekáváními, atmosféra napjatá, Římané nervózní. A zde: konečně zdá se, že tu je: jejich mesiáš, jejich zázračný král.

III

Ten ale odchází, vzdaluje se davu, mizí, jak říká Jan. Právě ve chvíli, kdy se jim dal poznat jako jejich spasitel, viditelně naplnil očekávání lidí, je pryč místo toho, aby se nechal oslavovat.
Pro Janovo evangelium není vůbec důležité, jak se ten zázrak stal. Nenazývá ho zázrakem, pro Jana je to celé znamení. Má zcela určitý smysl – k tomu později.

Ale popořadě: komunikace mezi Ježíšem a lidmi se nezdařila, protože se jim Ježíš vzdálil. Janovo evangelium dále vypravuje, že lidé Ježíše hledali, konečně ho našli  a mluví s ním. Opět mu nabízí království, opět odmítá, tentokrát se to pokouší zdůvodnit – jako později řekne před Pilátem: Mé království není z tohoto světa. Přece jen ho ještě lidé nechtějí pustit, na konec se obrátí do protiútoku a hodí jim na hlavu nesmírně ironickou, přímo absurdní poznámku: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Nazvalo se to eucharistickou řečí: ve skutečnosti Ježíš dovádí ústní požadavek lidí ad absurdum. Když už nedokážou jinak než jídlem a pitím dojít nasycení a blaženosti, pak mají jíst a pít jej samého. Reakce lidí: S hrůzou se odvracejí – a nejen oni, nýbrž i někteří z jeho učedníků. Kanibalismus – to je příliš.

IV

Doufám, že se na mne nebudete zlobit, když zde v zemi Jana Husa budu citovat Martina Luthera. Ale pokud jsem Husa dobře pochopil, byl by zde s Lutherem velmi zajedno. Luther o našem textu napsal: „S velkým davem je to tak, že slyší evangelium, a po ničem jiném neprahne než po žrádle a chlastu“. To je drsné slovo. Ale odkazuje nás na to, že království Boží a uspokojení našich potřeb materiálním zabezpečením (a k tomu slouží potrava) jsou dvě různé věci.

Pavel píše v listu Římanům: Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.  Od čeho se Ježíš svým zmizením distancuje, je světské očekávání, které lidé stále znovu spojují s náboženstvím. Náboženství má život stabilizovat, okrašlovat, tak, jak to čekáme od mnohých křížů, které si doma věšíme. Prosím pěkně, žádný se ztýraným spasitelem, nýbrž snad nějaký s hezkými obrázky z Guatemaly nebo Ekvádoru (za nimiž se ale skrývá také mnoho utrpení, které je ale úmyslně zakryto).

Otázka hladu lidí, o niž na povrchu zázraku s chlebem u jezera Genezaretského jde, je otázkou prosté mezilidské solidarity. O co se skutečně v hloubce jedná – a proto nazývá Jan zázrak znamením: lidé mají uvěřit. Na konci prvního znamení, kde Ježíš na svatbě obstaral nové víno, aby lidé mohli dále slavit – nic jiného než jako když obchodník s pitím v noci ještě otevře svůj krám, aby svému kamarádovi pomohl z bryndy – to znamenalo: Jeho učedníci v něj uvěřili. A na konci svého evangelia říká Jan: Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Nejde tedy o hlad po hmotném. Hrabivé chování mnohých lidí nám ukazuje, že žádný člověk nebude nasycen, když se fixuje na vnější věci. Ježíš ale není žádný král chleba. Za naším materiálním hladem a žízní máme objevit hlubší hlad po životě v plnosti, a Toho, který chce tento hlad a tuto žízeň utišit. Přišel jsem, aby měli život, a aby ho měli v plnosti, uzavřel jednou Ježíš své kázání.

V

Možná mnozí v Čechách dnes po zkušenostech 20. století již od politiků nic neočekáváte a rezignovaně se stahujete stranou. V Německu je od politiků často očekáváno velmi mnoho, někdy by se mohlo zdát, že je lidé považují za krále, císaře nebo mesiáše. O to víc se na ně pak hází špína, když tato očekávání nenaplní. Pro mne jsou to infantilní falešné představy, a před 70 lety uvrhly právě tato velmi přesvědčivá očekávání celou Evropu do války a zapříčinila mnoho utrpení, také u zde u vás. Politici ale nejsou žádní králové chleba, ještě mnohém méně, než byl Ježíš. Dnešní evangelium nás varuje předtím, abychom hledali spásu v tomto světě, v materiální oblasti. Plné koše nám může přinést jen naše víra v Ježíše Krista. Hledejme plnost života, tedy to, co nazýváme štěstím, u Něj.