Mír Boží a mír světa

Promluva při svátečních zastaveních o Husově svátku v Chrástu a Nové Huti v roce 2018

Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“
Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?
Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.
On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“
Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

Mt 22,15-22

Čtení z Husova spisu Sermo de pace - Řeč o míru, ČKA 1995, s. 43-47

Nedávno jsem doprovázel jednu ženu při řešení jakéhosi právního problému v bance. Když se mne paní na přepážce zeptala, kdo jsem, a já jí odpověděl, že farář, zablýsklo se jí v očích a zareagovala: Tak to souhlasíte, že není morální, aby…

Jako národ jsme někde hluboko uvnitř husity – míním tím idealisty, lidmi s vysokými morálními nároky – ne sice vždy na sebe, ale aspoň na autority, ať už v politice nebo v církvi.
Troufnu si říci, že náš český ateismus není dílem komunistů, jak se stále opakuje, ale má kořeny hlouběji v onom husitství v nás. Ne že bychom čekali tak málo od náboženství, od víry, církve – ale že čekáme příliš mnoho, něco, co není možné realisticky očekávat, že zaměňujeme nedokonalé a hříšné lidské a to dokonalé božské...

Proto je dobře si povšimnout důležitého Husova rozlišení míru světa a míru Božího. Jde o myšlenku, která prochází v různých podobách křesťanským myšlením už od samotného Ježíše (jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu: dejte císařovi, co je císařovo, a Bohu, co je Boží), přes Augustinovu obec boží a pozemskou až k Lutherovu rozlišení duchovního a světského regimentu. Do této souvislosti patří i Husovo rozlišování.
Mír světa je pro Husa „klidné uspořádání časných věcí, potřebných k lidskému životu“. Je to věc dobrá, užitečná a důležitá, ale její nebezpečí pro člověka spočívá v tom, že od tohoto míru bude mít očekávání, které může dát jen mír Boží, který spočívá v „utišení mysli, zakotvené v ctnostech“ - a připomeňme, že těmi základními, teologickými ctnostmi, které Hus v úryvku též zmiňuje, jsou víra, naděje a láska.

V čem pro nás dnes může být Husovo myšlení aktuální? Aktualizovat žel velmi často znamená politizovat (typicky: obraz Husa tepajícího společenské nešvary). Aktualitu Husovu naopak vidím v učení se správnému rozlišování: míru světa a míru Božího, toho, co je Boží a co císařovo. Nedělejme z politiky náboženství a z víry politikum, usilujme o dobré uspořádání časných věcí a vězme přitom, že v tom nikdy nenajdeme upokojení a naplnění, že to vždy zůstane jen nedokonalým torzem. Pravý pokoj, ukotvení a sílu hledejme u Boha, vždyť – jak píše Hus - „by bylo projevem zcela zaslepené světské hlouposti opustit hlavu církve, Pána Ježíše Krista, jenž je Pánem veškerenstva, nedat přednost jeho míru, ale raději se rozhodnout pro mír světa. Věru nevděčná a mrzutá by to byla hloupost zříci se Boha a doufat v člověka, když přece přístup k Bohu je napořád svobodnější, i získat jeho mír je snažší a udržet jej bezpečnější i nekonečně výhodnější“.