Jako most přes rozbouřené vody?

Homilie na 19. neděli v mezidobí A – skoro dialogická...

Ř 10, 5-15

⁵Mojžíš píše o spravedlnosti, která je (založena na Zákonu): ‚Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.‘ ⁶Avšak spravedlnost (založená na víře) mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ -- to je (jako přivést) Krista dolů -- ⁷nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ -- to je (jako vyvést) Krista z mrtvých. ⁸Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme: ⁹Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. ¹⁰Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, ¹¹neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ ¹²Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť (nade všemi) je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, ¹³neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ ¹⁴Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? ¹⁵A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy [těch, kteří zvěstují pokoj,] těch, kteří zvěstují dobré noviny.‘

Mt 14, 22-33

²²A Ježíš hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy. ²³A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. ²⁴Loď již byla od země vzdálena mnoho stadií . zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. ²⁵O čtvrté noční hlídce šel Ježíš k nim, kráčeje po moři. ²⁶ Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ A strachem vykřikli. ²⁷ Ježíš na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ ²⁸Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!“ ²⁹On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. ³⁰Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ ³¹Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“ ³²A když vstoupili na loď, vítr přestal. ³³Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu jsi Boží Syn.“

Kazatel: Už jste se letos, děti, koupaly? A co je třeba k tomu, aby se člověk neutopil?
Děti: Musí umět plavat.
K: A když neumí?
D: Potřebuje kruh nebo záchrannou vestu.
K. Ano, buď to zvládneme svými silami. Ale když bychom měli plavat třeba přes celé moře, nestačily by nám síly. Potřebujeme něco, co nás ponese.

A teď otázka na všechny: Co pro vás znamená víra?
Shromáždění: Lano, ruka, žebřík, srdce…
K. Hmm. Pro mne je víra chůze po vodě. Spolehnout se na něco, co nevidíme. Pověsit svůj život nad hlubinou na něco, co nemáme ve své moci, pod kontrolou.

A ještě jedna otázka: Jaké to je asi chodit po vodě?
S: Super. Krásné. Chce to odvahu. Dobrý žaludek. Je to dobrodružství!

K: Vyprávění o chůzi po vodě máme v evangeliích několikrát. Marek mluví jen o tom, jak Ježíš kráčí po vodě. Matoušovi to bylo málo: mluví také o Petrovi, který vyjde na vlny za Ježíšem. Jan zas vypráví, jak o velikonocích Petr vyskočí z lodi a brodí se vodou ke břehu, když mu Jan řekne, že ten, který na ně volá, je vzkříšený Pán.
Petr se nespokojí s tím, že se bude jako ostatní dívat na zjevení. Chce jít za Ježíšem, následovat ho. Chce mít podíl na jeho životě a na té moci, kterou u něj vidí, moci jeho smrti a vzkříšení. Chce vykročit ze zástupu ustrašených a udělat aspoň pár kroků své vlastní víry.
Jsi-li to ty, Pane… To není experimentování s Bohem, k němuž sváděl ďábel Ježíše na poušti. Petr nechce vidět zázrak. Nechce ze sebe udělat někoho mimořádného. Chce do Ježíšovy blízkosti. Chce mít podíl na tom, co je jeho. 

Víra je chůze po vodě.

Bylo by laciné Petra obviňovat, že málo věřil a pochyboval - a proto ho přemohl strach a začal tonout. Kéž bychom dokázali udělat aspoň pár těch kroků víry jako on! Vyzkoušet svou víru: unese mne voda, když nad ní promluví Kristus? Unese mne Ježíšovo slovo, když se na něj zkusím spolehnout? Zachrání mne jeho láska nebo se musím nějak zachránit sám? Není to příliš troufalé chtít jít za Ježíšem, žít z jeho Ducha jeho životem – neměl bych radši zůstat sedět v loďce, nevybočovat?
Nakonec je tu Kristova zachraňující ruka. A víra je přece vírou v záchranu, spolehnutím na milost. Vědět, že to neuplaveme, že nás musí něco nést.

Víra je chůze po vodě.

V Matoušově vyprávění zaznívají dva zásadní teologické pojmy: katabáze a anabáze, sestup a výstup. Ježíš sestupuje z hory, kde se o samotě modlil, byl se svým Otcem, do hlubiny moře. A pak zas vystupuje na palubu lodi, aby ji dovedl bezpečně ke druhému břehu. Ale také Petr sestupuje z paluby dolů na hladinu (asi musel prostě skočit ve tmě do těch vzdutých vln za bouřícího větru). A pak s Ježíšem vystupuje vzhůru.

Něco podobného zaznělo i v dnešním čtení z epištoly: Jsou tu dvě životní strategie. Hledat spravedlnost ze Zákona, z plnění přikázání, z vlastních temp nad hlubinou. Nebo spravedlnost z víry, založenou na milosti, nechat se přes hlubinu přenést.
Nemusíme se ptát: Kdo vystoupí do nebe, aby přinesl Boha. Vždyť Kristus sestoupil (katabasis), Bůh se stal člověkem. A nemusíme se ptát, kdo sestoupí do říše mrtvých, aby odtud Krista vyvedl vzhůru, vždyť Kristus vstal a vystoupil vzhůru (anabasis). V původním textu z Deuteronomia zní otázka: Kdo přejde přes moře, aby ho přivedl? Kristus přešel přes moře zla a smrti a na tuto cestu svého přechodu (paschy) táhne i nás. A tak platí, že to slovo víry je v naší blízkosti, v našem srdci a v našich ústech. Nejde o mrtvou literu, ale o živou osobu, které můžeme dát svou důvěru, úplně se na ni spolehnout.

Simon a Garfunkel zpívají v krásné milostné písni: Budu ti jako most přes rozbouřené vody… Jenže nikdo nemůže být nikomu mostem přes rozbouřené vody. Ani Bůh jím pro nás není. On volí jinou cestu: sestupuje s námi do hlubiny hříchu a smrti, nesmyslnosti a chaosu, prochází ji před námi a s námi a zase nás vyvádí vzhůru.

Kéž bychom se se svou vírou k Petrovi přidali. Ještě jednou – jaké je to chodit po vodě? Je to nebezpečné. Znamená to přiznat si, že nemáme pevnou půdu pod nohama. Je to odvážné. A pak že víra je berličkou pro slabé… A je to dobrodružné. A co je to dobrodružství? Mít dobrého Druha, který s námi a pro nás sestupuje do bouřlivých vod života a když nám teče do bot, podá záchrannou ruku.

Bože, ty jsi s námi,
i když tě nevnímáme v mocných znameních.
Osvoboď nás z našich úzkostí a strachu
a pomoz naší malé víře,
abychom poznávali tvou blízkost
a chválili tě skrze Ježíše Krista,