Dvojjediné Ježíšovo jméno

Homilie na Nový rok, svátek Jména Ježíš B

15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
18 Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.
19 Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
20 Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.

L 2,15-21

Co znamená jméno?

Víte, co znamená vaše jméno? Každé má nějaký význam a je docela zajímavé se ho dopátrat. Ještě důležitější je to u postav Bible. Jméno vyjadřuje poslání, úkol jeho nositele.

Také Ježíš dostal své jméno. "Nazváno jest jméno jeho Ježíš," jak věrně originálu překládají kraličtí a naznačují tím, že s Ježíšovým pojmenováním to bylo zvláštní. Bylo zvykem, že jméno dává dítěti otec. Toto dítě ale dostává jméno, které slyšela matka od anděla. Za trpným rodem se skrývá sám Bůh. On dává svému Synu jméno.
Jméno Ježíš nebylo sice neobvyklé jméno (ve Starém zákoně je známe třeba od Jozua), ale důležitý a jedinečný je jeho význam: Bůh zachraňuje.

Ale i Josefovi bylo dáno přijmout pro Ježíše jméno, jak svědčí Matouš. Ve snu anděl vztáhl na Mariina syna Izajášovo proroctví: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, tj. přeloženo ´Bůh s námi´.“

Toto dvojí jméno tedy dostává Ježíš, když je osmého dne po narození obřezán. A to je druhá událost, kterou si dnes připomínáme (starší název svátku zněl Obřezání Páně).

Člověk s tváří a příběhem

Židovská obřízka je obdobou křesťanského křtu. Je obřadem, který dítě vštěpuje do společenství Izraele a začleňuje jej do smlouvy, kterou Hospodin uzavřel se svým lidem. Od nynějška se na něj vztahují všechna zaslíbení i požadavky Zákona. Je plnoprávným podílníkem Božího lidu.
Tento často přehlížený verš o Ježíšově pojmenování a obřezání je důležitý pro pochopení dosahu vánoční události a zvěsti. Pro pochopení toho, kdo je Ježíš a jaké je jeho poslání.

V Ježíšově narození se Bůh stal člověkem. A to ne nějakým obecným člověkem, ale člověkem zcela konkrétním – mužem, Židem, příslušníkem společenství lidu první smlouvy. Člověkem se jménem a obřízkou. Člověkem s tváří a příběhem.
Je člověkem, který zůstává Bohem. Je Bohem, který zůstává člověkem.

Ano, Ježíš, který vstupuje do světa, je pravým Bohem a pravým člověkem, tedy naším Pánem i naším bratrem. A právě tohle spojení je to spásné, zachraňující, životodárné a nové.

A Kristus jako člověk má pochopení pro naše slabosti, pro vše, co patří k našemu lidství. Je to Immanuel - „Bůh s námi“. Jak říká autor epištoly Židům: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechny pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu (Žd 4,15)“.

A zároveň je Zachráncem, někým, kdo chce a může pomoci. Ježíš – znamená „Bůh je spása“. Jeho posláním je vysvobodit lid z jeho hříchů a učinit z nás nové, pravé lidi podle Božího obrazu. Proto epištola Židům hned dodává: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas (Žd 4,16).“

Léto Páně

Pravý čas… Co to je? Jaký je to čas? Stojíme na prahu roku 2012 a dodáváme podle staré tradice „anno domini“ – léta Páně. I rok, který právě začíná je rokem Páně. A to znamená: je rokem milosti. Rokem, kdy můžeme směle přistoupit k trůnu milost a najít milost a pomoc – v pravý čas.
To je ten kairos – čas milosti, doba příznivá, okamžik dobré příležitosti. Kairos je původně jméno řeckého boha, který byl znázorňován jako mladík s vyholenou hlavou, pouze s bujnou kšticí na čele. Aby bylo možné se ho chopit. Odtud naše rčení „chytit štěstí za pačesy“.

Jako křesťané nevěříme ve štěstí, v bohyni Fortunu. Nemůžeme obětovat žádnému bůžku, který by nám zaručil, že vše dobře dopadne, že se nám vyhne nezdar, nouze, neštěstí. Ale ve víře víme, že s námi dějinami i naším životem kráčí náš Pán a bratr, že nejsme ponecháni napospas sami sobě ani slepé náhodě. Víme, že je Bohem, který se stal - a zůstává! – člověkem. To znamená: není někde daleko nad námi, ale sdílí s námi náš úděl – naše starosti, pokušení, bolesti. Nejsme v tom sami.
A zároveň je člověkem, který zůstává Bohem. Tím, kdo má moc, kdo nám dokáže pomoci překonat to, na co sami nemáme síly. Nejsme na to sami.

V tomto jménu – ve jménu Immanuele, Boha, který je s námi, a ve jménu Ježíše, Boha, který zachraňuje, můžeme s důvěrou vstoupit do nového roku.

Pane Ježíši Kriste,
ve tvém jménu chceme začít tento nový rok, ve tvém jménu přijmout jeho radosti i bolesti.
Dej, aby to byl rok důvěry a naděje. ¨
Tobě buď sláva navěky.