Dvě království

Homilie na neděli Božího království / Krista Krále

Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“ Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

J 18, 33-37

- Uvažování o Kristu Králi a jeho Království je pro nás nesnadné: Známe krále, prince a princezny z pohádek nebo z britské monarchie – téma spíše pro pohádky nebo bulvár. V reálném životě společnosti – třeba kolem Brexitu – toho o královně moc neslyšíme. Potřebujeme tedy překlad: jde o moc, o Kristovu vládu, o jeho vládnutí. A téma vlády už s námi docela hýbe, vyhání lidi třeba do ulic...

- Vlastně jsme v dnešním evangeliu konfrontování s dvěma vládami: Stojí proti sobě Vládce Kristus a vládce Pilát. Obě vlády jsou skutečné, reálné a legitimní. Ježíš vyzná a nezapře před světskou mocí, že je Král, že má moc a vládu. I Pilátovi ale řekne, že je mu jeho  moc dána shůry.

- Jsou to ale dvě různé vlády: Pilát má na hlavě zlatou korunu (nebo snad vavřínový věnec), Ježíš za okamžik dostane korunu z trní. Pilát vykonává světskou, politickou vládu v zastoupení císaře. Drží v ruce meč, aby dbal na mír světa (Pax Romana). Jde mu o to, aby neztratil respekt před lidem.
Ježíš stojí před světskou mocí jako bezmocný a souzený. Když měl šanci získat pozemskou autoritu, když ho lidé chtěli provolat králem, zmizel jim do samoty modlitby (J 6,15). O jeho kralování může být v podmínkách tohoto světa smysluplná řeč jen v situaci jeho lidské slabosti: jako dítěte (Kde je ten právě narozený král Židů?) a zajatého.

- Ježíš je Král, ale jeho království není z tohoto světa. Pozor: Kristova vláda není ze světa, ale působí ve světě. Jeho moc je v něm mezi námi reálně přítomna. Je skutečná. Ale v podobě Spoutaného. Není to viditelná vláda, ale „moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Ř 1,16). Do jejího silového pole vstupujeme vírou. A tím – naší vírou, vyznáním a svědectvím – se zviditelňuje.

- O Boží vládě tak můžeme – aspoň luthersky - hovořit pouze dvoukolejně. Je tu moc vládců k zachování vnějšího míru. A moc Kristova, která dává pokoj s Bohem a spásu. Smíšení a zmatení obou těchto vlád vede k mnohým zmatkům a nepokojům. Stejně nebezpečná je idealizace politiky, která by chtěla uskutečnit kralování Boží na zemi  - i převedení křesťanské víry na společenské otázky. Důsledky pro dnešní společnost i církev si doplňte sami.

- Na konci liturgického roku je nám před oči postavena Kristova vláda. Je to důvod k radostné oslavě toho, že on je králů Král a pánů Pán, a k naději, že právě jemu, jeho vládě a moci, na konci času budou podřízeny všechny vlády a mocnosti.
A zároveň je to i výzva k obezřetnosti a vnímavosti, jakým způsobem se Boží kralování uskutečňuje a přichází v tomto čase. Ježíš o tom často hovořil v podobenstvích:  jako sotva viditelné hořčičné zrno, které nakonec přeroste všechny byliny, je z něho strom a ptáci hnízdí v jeho větvích, nebo jako kvas, přimíšený do mouky, který všechno prokvasí.

Všemohoucí a věčný Bože,
je to tvá vůle obnovit všechny věci
ve svém drahém Synu.
Shromáždi pod svoji spravedlivou a laskavou vládu
všechny lidi celého světa
rozdělené a rozeštvané hříchem.
Neboť on žije a kraluje
s tebou a Duchem svatým
jako jediný Bůh nyní i navěky.