Čtvrtek Svatého týdne: Ježíš myje nohy učedníkům

Meditace o Kristu jako "svátosti" a "příkladu"

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."
Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."
Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!"
Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."
Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil?
Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;
Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.
Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

J 13:1-17;31b-35

Jan místo ustanovení večeře Páně líčí, jak Ježíš učedníkům myje nohy. Oba akty ale mají něco společného. Jsou “svátostí”, znamením Ježíšovy lásky až do krajnosti, jeho sebevydání pro nás. Nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Mytí nohou ovšem zdůrazňuje ještě jiný rozměr: “Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.” Mytí nohou, ačkoli našlo také své místo v bohoslužbě církve, se nikdy nestalo svátostí, protože má být hlavně příkladem: “Jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.”

Jenže jako není znamení spásy bez příkladu pro naše jednání, tak nemůže být ani skutečná služba druhým bez společenství s Kristem-Služebníkem. "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl," říká Ježíš Petrovi, který se zdráhá přijmout Kristovu službu sám na sobě. Jen ten, kdo si od Krista nechá posloužit, kdo přijme vlastní zranitelnost a ubohost a pocítí na sobě uzdravující a očistný dotek Pána, může v jeho duchu sloužit druhým.