7. exerciční list – být otevřený pro setkání se Vzkříšeným

Sedmý (a poslední) list s podněty k rozjímání

Milí přátelé,
dospěli jsme na závěr našeho oktávu, osmidení, duchovních cvičení. Osmý den už vlastně naptří do našeho týdeního kalendáře, odkazuje k tomu, co leží za branou smrti, ke vzkříšení a věčnosti. Naše poslední zastavení se týká Kristova zmrtvýchvstání. Chceme v něm prosit o radost z jeho přítomnosti a z našeho společenství s ním.

Při rozjímání o vzkříšení je ovšem třeba si uvědomit jednu věc. Na jednu stranu věříme, že na Kristově zmrtvýchvstání už máme ve víře reálnou účast. Ve křtu jsme s ním nejen zemřeli, ale také vstali z mrtvých. Na druhou stranu stále žijeme v tomto světě. Jak se zpívá v jedné písni, Kristus zůstává i ve svém slavném vzkříšení skrytý našim očím. Často před nimi zůstává jen tvrdá realita našich životů a tohoto světa, kde se zdá, že stále vítězí zlo a smrt. Ale právě tato podvojná skutečnost odpovídá zkušenosti křesťanské víry. Učedníci, kteří se s Kristem setkali po jeho vzkříšení, svědčí o tom, že ho nemohli poznat, dokud jim neotevřel oči, že setkání s ním mělo podobu zjevení, které na okamžik jako blesk ozářilo temnoty a pak jim opět náhle zmizel z očí. A přece to stačilo, aby zakusili moc jeho nepomíjejícího života a vše bylo v jejich životě nové.

Nebo jinými slovy: do skutečnosti vzkříšení, nového života bez porušení a zániku, máme zatím přístup pouze z tohoto světa, v němž je stále bolest, utrpení, vina a smrt. Zakoušíme ho jako jasný blesk, který zazáří uprostřed temnot, jako nepochopitelnou radost uprostřed bolesti, jako dar nové síly a naděje, když už lidsky nemůžeme dál. Ve slově evangelia, u stolu Páně, v rozhřešení, modlitbě, setkání s druhým člověkem… Skutečnost vzkříšení zakoušíme jako paradox: Jako Vzkříšený nesl na svých rukou jizvy po hřebech, tak i my “stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven” (2K 4,10). A proto platí: “umíráme – a hle, jsme naživu (2K 6,9)”. 

Přípravné cvičení: Pět smyslů

Zaujmu pro mne příjemnou polohu a pomalu vědomě vnímám jednotlivými smysly: Co slyším? Co vidím? Co cítím? Co vnímám dotykem? Jakou chuť vnímám?
Cvičení pomáhá zakotvit se v přítomnosti. Uvědomím si, že teď a tady je se mnou Bůh.

Biblický text: Jan 20,11-18

Marie Magdaléna s láskou hledá Ježíše. Hledá Ukřižovaného a nalézá nečekaně Vzkříšeného. To On sám jí otevírá oči a oslovuje jménem, aby ho poznala.
Pátrám ve svém životě, kdy jsem zakusil něco z této velikonoční zkušenosti. Hledal jsem někdy bezvýsledně či se cítil v bezvýchodné situaci, a má touha byla naplněna, dostal jsem světlo a východisko?

Meditace obrazu

Kdo má blízko k výtvarnému sdělení, může meditovat přiloženou ikonu Sestoupení do pekel. Na křesťanském Východě tato událost totiž není vnímána jako výraz Kristova ponížení, ale jako vyjádření smyslu Vzkříšení. Kristus v zářivém rouchu vniká jako Vítěz do temnoty pekla a podsvětí. Zvedá za ruku Adama, Eva se mu klaní se zahalenýma rukama, v pozadí stojí další postavy Starého zákona, očekávající svého Spasitele. Skalnatá půda je rozevřena a dává nahlédnout do hluboké temnoty. Kristus však v zářivém rouchu stojí nad ní.
Kristus jako Vítěz nad hříchem, smrtí a ďáblem osvěcuje svým jasným světlem i mé temnoty...

Meditace písně

Smrt kovem haraší, mě však nezastraší,
I když je ještě zlá, je to mrtvá modla. (Paul Gerhardt)

Pokusím se vžít do člověka, který tato slova skládal uprostřed hrůz třicetileté války.

Příloha: List k tisku a ikona Sestoupení do pekel

Slovo na závěr:

Děkuji vám za tuto možnost být během uplynulého týdne spojeni rozjímáním nad základními tajemstvími křesťanské víry. Vycházel jsem především z knihy Karin Johne "Duchovní cvičení pro všední den". Pokud byste o sken jejího samizdatového překladu měl někdo zájem, napište mi. Rád vám jej pošlu. Jsem si vědom, že jednotlivá témata byla zpracována horkou jehlou. Pro mne osobně však byla jejich příprava důležitým zakotvením ve víru minulých dnů. Budu vám každopádně vděčný za vaši odezvu.

Karel Šimr - simrk@centrum.cz