1. exerciční list – uvedení do křesťanské meditace

Milí přátelé,
zvu vás k týdenním duchovním cvičením. Po dobu jednoho týdne zde každý den nabídnu podněty k osobnímu rozjímání. Vnějším podnětem jsou současná karanténní opatření, omezující vnější volný pohyb, ale vytvářející podmínky pro osobní zastavení, ztišení a soustředění na podstatné. Slovo karanténa pochází ostatně z italského quaranta (čtyřicet) a z biliblického významu čtyřicítky jako času očisty a obnovy. I my se v postní době vnitřně připojujeme k Izraeli, putujícímu 40 let do zaslíbené země, a k Ježíšovi v jeho čtyřicetidenním postu a duchovním zápasu na poušti.

Tato cesta k vnitřní svobodě je v křesťanské tradici spojená s modlitbou a rozjímáním. Řečeno s Karin Johne, z jejíchž textů k tématu do značné míry vycházím: “V meditování jde o prolomení hranic, které jsme sami vystavěli: hranic na cestě k vlastnímu já – hranic na cestě k druhým lidem – hranic na cestě k Boží skutečnosti. Ale toto překračování hranic právě v meditaci není žádným aktivním děním, nýbrž tichým čekáním, až se to ´stane´” V rozjímavé modlitbě si máme uvědomit, že modlitba není na prvním místě něčím, co děláme nebo říkáme, ale prostorem, v němž dovolíme Bohu mluvit a něco s námi dělat.

Křesťanská meditace se liší od např. východních podob neosobní meditace v tom, že jejím centrem je možnost osobního setkání s Bohem jako “Ty”. Setkání protějšku Božího “Ty” s námi ovšem předpokládá také naše “já”. Obrazně řečeno: jde o to, aby při Božím navštívení byl někdo “doma”. K tomu mají sloužit různé metody, jejichž cílem je se usebrat, ztišit a otevřít Božímu jednání s námi. Patří k nim vymezení určitého nerušeného času (aspoň 15-20 minut), vhodné uspořádání místa (např. zapálená svíce, otevřená Bible, ikona Krista apod.), cvičení, která nám pomohu vystoupit z všedního vření činnosti i myšlenek a usebrat (soustředění na rytmus nádechu a výdechu, zapojení celého těla…).

Cílem křesťanské meditace není pohroužení se do “zbožného oparu”, ale to, abychom se stali Kristovými svědky – nejen tím, co říkáme, ale celým svým bytím. Svědkem ovšem může být jen ten, kdo něco osobně zakusil, kdo za zvěst ručí svým životem. Smyslem křesťanské meditace je tedy  integrace křesťanského poselství do celku našeho života. Johne definuje cíl meditace jako: v hledění na Ježíše Krista dovolit jeho jeho životu, aby získal svou podobu ve mně.
Tím už je též naznačeno, že proti sobě nemůže stát aktivní život a ponoření do “duchovna”. Život v následování Krista, byť třeba klopotném, je nejen kýženým důsledkem modlitby a naslouchání Božímu slovu, ale také jejich nezbytným předpokladem, kontextem, v němž jsme vůbec schopni Božímu slovu porozumět. Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou vnitřně propojeny – a každý musí sám rozeznat, kdy je čas na modlitbu a kdy na činný život.

Před následujícími cvičeními je ale třeba zdůraznit: nemá cenu je číst, pokud Vás zajímají jen myšlenky v nich obsažené a nechcete se sami o rozjímání pokusit. Je to opravdu jen návod k vlastnímu k použití. A pamatujte na základní pravidlo meditace, které Johne časo připomíná: Nemeditovat nic negativního. Na poušti, kde se člověk ztiší a je sám s Bohem, samozřejmě na člověka útočí mnohé temné myšlenky a pokušení. Ale ten, komu se v meditaci otvíráme, je Ježíš Kristus, světlo světa, který nás z moci temnoty vysvobozuje.
Více o podobách křesťanské meditaci v pojetí Karin Johne najdete v článku “Křesťanská meditace s Karin Johne” zde.

Buďme i na dálku spojeni v modlitbě!

Těším se na Vaši případnou odezvu.

Karel Šimr – simrk@centrum.cz