Být Boha-tý

Homilie na neděli Díkůvzdání za úrodu

13 Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“
14 Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“
15 A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“
16 Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.
17 Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘
18 Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby
19 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘
20 Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘
21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

Lukáš 12, 13-21

Pozor!

Řekli byste o sobě, že jste bohatí? Co to vlastně je bohatství a proč po něm toužíme?
Častým důvodem bývá touha po nezávislosti na druhých. Bohatý člověk si vystačí sám. Nemusí se po nikom ničeho dožadovat. Naopak: o jeho přízeň stojí druzí.

Dříve patřilo bohatství spíše ke společenskému stavu. Člověk se prostě narodil do bohaté společenské vrstvy a majetek zdědil. I Starý zákon chápe bohatství jako projev Božího požehnání. Jako dědictví od Hospodina, s nímž má člověk moudře hospodařit.

To je důležité i v podobenství, které nám Ježíš o dnešním svátku Díkůvzdání za úrodu vypráví. Ten bohatý člověk není bohatý svou hamižností nebo tunelováním. Hojně se mu urodilo. Bůh mu požehnal. Na majetku, na bohatství není samo o sobě nic špatného. Bohatství může být pokušením a příležitostí – stejně jako chudoba, štěstí, utrpení nebo cokoli jiného v našem životě.

Když uvidíte na silnici výstražné značky „Zvířata“ nebo „Letadla“ neznamená to, že se musíte s krávou nebo letadlem srazit. Říkají ale: pozor, může se to stát. Slůvkem „pozor“ reaguje také Ježíš na prosbu někoho ze zástupu, aby se Ježíš stal soudcem v majetkových sporech mezi bratry. Pozor na každou chamtivost! Ježíš nevaruje před majetkem, ale před dychtěním po něm. Tohle dychtění je na té výstražné značce, kterou nám evangelium staví před oči. A to je často větším pokušením pro chudé než pro bohaté.

Duše a život

Nebezpečí, které nám ve vztahu k majetku hrozí, spočívá v tom, že zaměníme to, co životu má sloužit, za život sám: „neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má“. Doslova: v tom život člověka nespočívá.

A nespočívá nejen v majetku, ale i v mnoha jiných věcech. Pro nás evangelíky je možné to říci také třeba o práci. Reformace pomohla obrátit tradiční představu „pracuji, abych žil“ na „žiji, abych pracoval“. Jistě, i v naší práci se naplňuje Boží povolání člověka, ale není to hlavní účel lidského života.

Ten bohatý muž z podobenství neví co s úrodou, co s bohatstvím, které mu bylo nečekaně sesláno. Můžeme uvažovat o tom, co mohl udělat jiného než postavit větší stodoly. Třeba se podělit s chudými. Ale o tom to podobenství není. Jeho absurdita a zároveň pointa spočívá v situaci, kdy boháč začne chlácholit svou duši: „Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli“. A Bůh mu na jeho samomluvu odpoví: Zbláznil ses? „Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“

Ano, majetek tomu muži zatemnil mysl. Jak může říkat své duši, svému životu: teď máš velké zásoby. Copak naše duše může něco mít? Ten člověk mnoho má, nebo lépe řečeno: mnoho dostal. Ale svůj vlastní život v rukou nemá, ten patří Bohu. Na to nemáme zapomenout. Jak říká apoštol: „Všechno je vaše…, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží (1K 3,21.23)“.

Být Boha-tý

Vraťme se ještě zpátky k té otázce, co to vlastně je být bohatý. Ono to totiž s Hospodinem blízce souvisí. Naše slovo „Bůh“ totiž pochází ze základu „být bohatý“. Bůh je ten jediný skutečně bohatý, on je měřítkem skutečného bohatství. Bohatství tedy není sprosté slovo, které do kostela nepatří, naopak je v této souvislosti slovem nejčastějším a nejdůležitějším. Jen mu máme dobře porozumět.

Ježíš komentuje osud muže z podobenství slovy: „Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem“. Jeruzalémská Bible dokonce přeloží: kdo se neobohacuje pro Boha.
Bohatý život je tam, kde v záplavě věcí, které můžeme mít, nezapomeneme na naši duši, náš život, který drží v rukou Bůh. Kde si uvědomíme, že nasycení, bohatství našeho života je v Bohu – a že plně se tohoto dědictví ujmeme až všechny věci ztratíme.

A tato hluboká zkušenost víry, kterou onen boháč nějak přehlédl, skutečně začíná v tom prostém povšimnutí si, že to, co máme, jsme dostali. Nevybudovali jsme to a nevytvořili – maximálně jsme to dobře spravovali.

Urodilo se – a za tím trpným rodem víra vidí Hospodina, který se stará. Hospodina, který je bohatý a my jsme bohatí s ním a v něm. A naší první odpovědí má být vděčnost. Vždyť „zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství (1Tim 6,6)“.

Pane, náš Stvořiteli,
ty jsi našemu světu daroval veliká bohatství.
Dej, abychom s tvými dary zacházeli tak,
aby se z nich všichni lidé mohli radovat a tebe oslavovat.
V tebe doufáme nyní i navěky.