Zamyšlení

"Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.

Je tu zas listopad: nevlídno, sychravo, pochmurno. Vítr si pohrává s popadaným listím a šlapeme v kalužích a blátě.

Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno, říká Ježíš v 6. kapitole Matoušova evangelia, z něhož čteme letos úryvek na svátek Díkůvzdání. Slavíte také tento svátek? Určitě ho znáte aspoň z amerických filmů… A víte jak vznikl?

Můj katolický kolega z vedlejší vesničky letos 1. září uspořádal ve svém kostele požehnání pro školáky (a po něm odpoledne plné her). Dobrý nápad!

Je tu čas dovolených a odpočinku, rekreace. To slovo pochází z latiny a znamená „re-creatio“ neboli „znovu-stvoření“.

Když se v červnu podíváme do liturgického kalendáře, najdeme tam označení, která nás moc nezaujmou: „období po sv. Trojici“, „doba během roku“ nebo „liturgické mezidobí“. Po vánočním a velikonočním období přichází všední – ta nejdelší – část roku.

Květen pochází od kvésti. Ano, vše kolem nás pučí, raší a kvete. A také biblické texty, které se čtou v této velikonoční době, hýří zahradnickými obrazy.

„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.“   Efezským 2, 4-5