Slovo na červen: O růstu a zrání

Když se v červnu podíváme do liturgického kalendáře, najdeme tam označení, která nás moc nezaujmou: „období po sv. Trojici“, „doba během roku“ nebo „liturgické mezidobí“. Po vánočním a velikonočním období přichází všední – ta nejdelší – část roku.

Při bohoslužbách se používá zelená barva – barva života a růstu. Ano, je čas slavit. A je také čas všedních dnů – čas učení, práce, námahy a zápasů. A těch je nejvíc.

Naše víra i naše rozhodnutí a směřování potřebují čas, aby zrály. Můžeme prožít náhlé inspirace, chvíle nadšení, rychlé změny a obraty. Ale potřebují prostor, aby zakořenily, a čas, aby dozrály.

Nemám na mysli jen ono všeobecné „čas ukáže“. Je to spíš aktivní dění. Při bohoslužbách se v této době čtou evangelijní texty, které vypráví o tom, co Ježíš učil a dělal: podle čeho on se v životě orientoval, jaké vztahy měl ke svému Otci, druhým lidem i sám sobě, jaké postoje zaujímal k věcem tohoto světa. Když se tím necháme inspirovat, nebude to vůbec všední doba. Otevře se nám dobrodružná perspektiva našeho „dorůstání“ do Kristovy podoby, obrazu skutečného lidství.