Slovo na březen: O postu a krizi

Začal půst. Někteří z nás si touhle dobou obyčejně lámou hlavu nad tím, čeho se na těch pár týdnů před Velikonocemi vzdát. Letos je to ale trochu jinak. Spousta lidí nemusí přemýšlet, jak se uskrovnit. Přišlo to nějak samo. V médiích se skloňuje ve všech pádech slovo krize.

Ale úplně samo sebou to není. Ekonomové mluví o tom, že krize je důsledkem nešetrného a neprozíravého hospodaření. Zapomněli jsme, že po tučných létech prostě přicházejí léta hubená a je třeba na to myslet.

A tak v krizi, zdá se, je především naše představa o štěstí. Šťastný je ten, kdo má dost.  Čím víc mám, tím méně potřebuji. Jenže teď už víme, že to je iluze. Opak je pravdou. Spotřeba je jako návyková látka.

Krize ale vždycky představuje pozitivní možnost ke změně, především ke změně smýšlení (což je přesný překlad onoho biblického „Obraťte se“ či „Čiňte pokání“, které nás postní dobou provází). Můžeme totiž znovu začít přemýšlet, co opravdu potřebujeme k životu, a začít stavět na jiných hodnotách, než je hromadění a spotřeba.