O horoskopech, rostoucím Betlému a klanění mudrců

Homilie na svátek Zjevení Páně

Mt 2, 1-12

1 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
2 "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."
3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;
4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
5 Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
6 'A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.'"
7 Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:
8 "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit."
9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.
12 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

V Betlému nám dnes přibyly další figurky – postavy mágů z Východu, kteří se také přidali k těm, kdo se přišli narozenému Mesiáši poklonit. Tohle názorné rozrůstání Betléma má i svůj teologický smysl. Nejprve jsme slyšeli Lukášovo vyprávění o tom, jak to všechno bylo: jak se Ježíš narodil a jak ho nejprve přišli přivítat pastýři. Evangelista Jan nám pak ve svém hymnu řekl, že obsahem vánoc není jen Ježíšovo narození, ale že i my jsme se v Ježíši nově narodili z Boha a stali se Božími dcerami a syny. A Matouš popisuje klanění mudrců jako „prvotiny pohanů“. Boží sláva se v narozeném Králi neukazuje jen blízkým, ale i vzdáleným; nejen Božímu lidu, ale i pohanům. Boží touhu po setkání s člověkem nelze zadržet, šíří se a překypuje přes okraje, které bychom jí chtěli vymezit.

Kdo to vlastně byli oni mágové a co je do Betléma přivedlo? Pojem "magoi" (tedy ani tři, ani králové) odkazuje k východním mudrcům - nikoli ovšem v suchém scientistickém pojetí moderny, ale k mágům, věštcům, astrologům. Vychází z prostředí, kde se věří (vůbec ne vzdáleně našim současníkům, viz horoskopy jako upadlá forma astrologie), že osudy lidí i národů určují pohyby hvězd. Právě hvězda hraje ve vyprávění ústřední roli. Vede poutníky k narozenému Mesiáši. Podle antického porozumění vyšla hvězda při narození člověka a zmizela při jeho smrti. Objevení velké a zářivé hvězdy znamenalo narození velkého, významného a mocného člověka, vládce. Neměli bychom se na toto vyprávění dívat s despektem a podezřením. Ježíšův příchod je událostí univerzálního, kosmického dosahu. Proč by se nepohly hvězdy? Bůh tak oslovuje pohanské mágy na jejich vlastním poli, jejich vlastním způsobem, kterému jsou schopni rozumět.

Dnešní svátek nese jméno Zjevení Páně, protože si v něm připomínáme zjevení Krista pohanům. Bereme to možná jako samozřejmost. Ale je to zázrak. Zlom v dějinách spásy. Dosud byla hranice mezi Božím lidem a ostatními národy ostře narýsována. Pavel zde zdůrazňuje podstatný rozdíl mezi skutečností “v dřívějších dobách ..., ale nyní...” Ne že by Hospodin na pohany nemyslel. Ale tento Boží plán spásy byl skrytý v tajemství. A dnes se tajemství odhaluje jako když se otvírá opona a my jasně vidíme, že i pohané jsou začleněni do Božího plánu, že i oni jsou zahrnuti do neskonalé štědrosti Boží a jsou pozvání do společenství Boží lidu.

Ale tady nesmíme opomenout napětí, které v tříkrálovém vyprávění je: Mágové se vydávají na svou duchovní cestu inspirováni vlastními tradicemi a myšlenkovým světem. Vydávají se na cestu za hvězdou, protože věří, že jim chce něco důležitého říci. Hvězda je dovede do Izraele, kde se logicky vydají k náboženským a politickým představitelům v Jeruzalémě. Tam ale skutečného krále najít nemohli. Uslyšeli tam ale zvěst Písem o tom, že Mesiáš se má narodit v Betlémě. To jim teprve ukázalo cíl jejich cesty a tak se s Kristem setkali.
Ano, přístup k Hospodinu už není omezen jen na jeruzalémský chrám. Je možný všude tam, kde se křesťané shromažďují v církvi. Církev má zvěstovat a umožnit poznat nevystižitelné tajemství Kristova bohatství. Tak chápe poslání své i poslání církve apoštol Pavel.

I my můžeme a máme vnímat Boží působení za hranicemi církve a radovat se z něj. Smíme vnímat, že jsme na jedné lodi na jedné cestě s těmi, kdo upřímně hledají pravdu a spravedlnost a zasazují se o ně.
Zároveň máme ale úkol zvěstovat Kristovo tajemství a bohatství. Zvěstovat, že všem lidem patří zaslíbení evangelia.

A možná je i dnes kolem nás spousta lidí, kteří touží po něčem jiném, hledají světlo v životě, orientační bod. A my se s nimi setkáváme. Kým pro ně jsme? Jsme hvězdou vedoucí ke Kristu?

Všemohoucí Bože,
světlo tvé radostné zvěsti chce svítit do celého světa.
I u nás se má rozjasnit.
Proto tě prosíme:
Odejmi z našeho srdce a mysli všechnu temnotu,
učiň nás otevřenými a připravenými tě přijmout
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.