Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije

Homilie při ekumenické svatodušní vigilii

V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!“ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili. dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven. (J 7, 37-39)

Stejně jako křesťanské Velikonoce mají svůj židovský předobraz ve svátku pascha, kdy si Izraelci připomínají vysvobození z egyptského otroctví, tak je to i s Letnicemi. "Padesátnice" jsou původně židovským svátkem Šavuot (svátek týdnů), při kterém je vzpomínáno darování Zákona na Sinaji. Po sedmi týdnech týdnech putování pouští Izraelci dostali Tóru jako ukazatel na cestě k životu ve svobodě. A učedníci Ježíšovi a s nimi my dostáváme Ducha svatého. Souvislost těchto dvou letnic naznačuje již prorok Jeremjáš ve 31. kapitole (31-34):

Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.

Mojžíš dostal zákon psaný písmem do kamene, my dostáváme v Kristu, v nové smlouvě, napsaný Duchem do srdce. Jsou léky k vnějšímu a vnitřnímu užití. Mast na kůži nebo kapky do očí působí jen lokálně, ale látky z tabletky dokáží proniknout celý organismus a působit zevnitř – a třeba ulevit od bolesti nebo snížit tlak. Musíme je užít vnitřně: sníst, vypít. Ježíš také mluví v souvislosti s darem Ducha a jeho působením o vnitřním užití, o pití: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří.” Duch svatý je tou vodou, kterou Ježíš sliboval u study samařské ženě, která toužila po naplnění svého života, po vodě, z níž když se napije, nebude už muset chodit vážit vodu ze studny a pracně se namáhat, aby nežíznila. A Zákon Mojžíšův byl oním vnějším ukazatelem, který nám radil, jak žít. Evangelium je nám dáno k "vnitřnímu užití". Neznamená to, že bychom už nemuseli poslouchat Boží slovo a nic neznamenaly vnější, tělesné věci. Vždyť Ježíš dává pít svého Ducha těm, kdo přichází k němu a přebývá se svým Otcem v Duchu svatém v těch, kdo zachovávají jeho slovo. Ale vepisuje nám svůj zákon do srdce. Tedy nežádá po nás pouze, abychom ho milovali celým srdce a bližní jako sebe sama. Ale vlévá nám tuto lásku také do srdce. Nejen přikázání, ale především dar. Vždyť apoštol říká, že Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

A je tu ještě jeden důležitý rozměr onoho pití. Nejde pouze o osobní víru každého z nás, ale jde o společenství církve. Letnice jsou narozeniny církve. Apoštol Pavel říká podobnou věc, jakou jsme slyšeli dnes v evangeliu: “Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.” (1K 12,13) Izraelci, kteří pili na poušti ze skály, o níž Pavel říká, že to byla duchovní skála, které je doprovázela, a tou byl Kristus (1K 10,4). My všichni jsme ve křtu dostali napít Ducha svatého. Nás všechny ve víře stále doprovází pevná skála, Kristus, z něhož můžeme duchovně pít a čerpat. My všichni na cestu ke svobodě Božích dětí nedostáváme jen značky příkazů a zákazů, ale živého a osobního Průvodce v osobě Ducha svatého. Duchem svatým jsme pokřtěni v jedno tělo církve, abychom nemohli říkat, že v životě víry si vystačíme sami a jeden druhého nepotřebujeme - jako to nemůže říkat v těle ruka noze. Nýbrž máme si navzájem pomáhat dary Ducha svatého, které jsme všichni jako pokřtění dostali.