Ve světě, ne ze světa

Homilie na 7. neděli velikonoční B

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

Jan 17, 6-19

Dnešní neděle má zvláštní ráz. Ocitáme se v ní mezi Kristovým nanebevstoupením a Letnicemi. Pán již není mezi námi na světě, ale ještě nebyl seslán Duch svatý. Učedníci jakoby na okamžik zůstali na světě sami. A do této situace zaznívají Ježíšova slova, kterými se s učedníky loučí: Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě.
Nerezonuje i v nás něco z této zvláštní situace? Necítíme v tom i naši zkušenost? Zkušenost vzduchoprázdna, opuštěnosti, pocitu, že jsme zůstali sami v tvrdém světě, ve světě, z něhož se Bůh vzdálil, je v nebi, daleko od našich těžkostí. Zkušenost obav z budoucnosti. Zkušenost smutku a vnitřní vyprahlosti, v níž se cítíme jako vyfouknutý balón. I tato zkušenost má v evangeliu své místo. A můžeme se v ní připojit k modlitbě učedníků, kteří jsou shromážděni společně k modlitbě a které nese modlitba samotného Ježíše za ně i za  nás.

Trpět světem

Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě. Slovo svět se našem úryvku opakuje jako refrén. U Jana nemá dobrý zvuk. Ježíš dokonce řekne, že za svět neprosí. Jak je to možné? Vždyť Bůh stvořil tento svět jako dobrý. Ale když ve svém Synu vstupuje do svého vlastního, jeho vlastní ho nepřijímají. Světem Jan nemyslí fyzický svět, Boží stvoření. Je to pro něj metafora skutečnosti, která obrací proti Bohu. Napětí mezi tím, kdo patří Bohu, a světem vystihuje D. Bonhoeffer:

„Spravedlivý trpí světem, nespravedlivý nikoli. Spravedlivý trpí věcmi, které jsou pro ostatní samozřejmé a nutné.
Spravedlivý trpí nespravedlností, nesmyslností a převráceností dění ve světě, trpí zničením božských řádů manželství a rodiny. Netrpí tím jen proto, že to pro něj představuje strádání, ale proto, že v tom rozeznává něco, co není Boží.
Svět říká: jednou je to prostě tak, bylo to vždycky tak a musí to tak být. Spravedlivý říká: nemá to tak být, je to proti Bohu. Především tím spravedlivý trpí. A tím  přináší takříkajíc Boží sensorium (čidlo) do světa.“

My všichni se podílíme na tomto světě. Nikdo z nás nemůže v plném smyslu vztáhnout tato slova na sebe. Ale platí o Ježíšovi. On je ten Spravedlivý, který trpí světem – až na kříž. A přesto se od něj nedistancuje, neodsuzuje. Vstupuje do něj s Boží láskou. Ale neztotožňuje se s ním. Ve světě nezůstává, nepřilne k němu. Říká Otci: Jdu k tobě… A přechází z tohoto světa k Otci. Předchod z tohoto světa k Otci, jeho odchod, neodmyslitelně souvisí s jeho příchodem. Teprve tak nám v plnosti Boha přináší. Odkrývá nám, že svět není náš domov, že zde nemáme místa zůstavajícího. Vyšli jsme z Boží ruky a naplnění našeho života není zde, ale opět v Boží náruči. 

Písek i sůl

Ale kde je tedy naše místo? Jak žít v tomto světě, ve kterém jsme cizinci? K těm, kdo vyznávají Krista, se svět chová xenofobně, protože nejsou jeho. Svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa, říká Ježíš. Jsme jakoby pískem v soukolí světa. Zpochybňujeme to, čemu svět věří a za čím jde: za iluzemi štěstí, vybudovaného na úkor druhých, za vidinami stálého růstu, za hromaděním zisku. Ale právě tím se stáváme solí země a světlem a světa. Protože tento svět potřebuje odkazovat ke skutečné podstatě života, k horizontu věčnosti, k Bohu.

Ale přitom není křesťanské naříkat či nadávat na svět ani z něj utíkat. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa… Ale mají ve světě své důležité místo. Platí o nich Pánova slova: Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Nejsme ze světa, ale jsme ve světě a pro svět. Jako křesťané zde máme úkol, který za nás nikdo jiný neudělá.
Ježíš se modlí: Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Ano, svět nám neublíží, protože Bůh nás posvěcuje pravdou, svým slovem, a tím nás zachovává od zlého, od zkázy, které svět propadá. Tím slovem v plnosti smyslu je Kristus sám. Ten, který říká: Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

Co znamená, že se za nás Ježíš posvěcuje? Posvětit ve starozákonním kultu znamenalo odevzdat do Boží sféry. Posvěcené bylo to, co bylo vyňato z oblasti všedního zacházení a bylo to odevzdáno Bohu. Ježíš se na našem místě sám a dobrovolně odevzdává Otci a tím přemáhá svět. Překračuje propast, která ční mezi světem a Bohem, a tak Bohu navrací, vše, co se mu odcizilo a ztratilo.

A v něm jsme takto posvěceni, navráceni živému Bohu, prameni života, i my. Jsme ocejchováni Boží láskou, zpečetěnou Kristovou krví. Křtem náležíme Bohu, takže nás od jeho lásky už nic nemůže oddělit – ani vnější ústrky, ani vnitřní pocity prázdnoty a smutku.
A to nám  dává sílu vytrvat v našem poslání do světa: ztělesňovat v něm Boží lásku a odkazovat svým svědectvím za něj a nad něj, aby tak byl svět posvěcen pravdou.

Milostivý a slávyplný Bože,
vyvolil jsi nás za své vlastní
a skrze svaté jméno Krista
nás chráníš před vším zlým.
Svým Duchem přeměň nás i svůj milovaný svět
abychom mohli najít radost ve tvém Synu
Ježíši Kristu, našem Spasiteli a Pánu,
kterého s tebou a Duchem Svatým chválíme a ctíme
jako jediného Boha nyní i navěky.
Amen.