Slovo na říjen: O svátku Díkůvzdání

Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno, říká Ježíš v 6. kapitole Matoušova evangelia, z něhož čteme letos úryvek na svátek Díkůvzdání. Slavíte také tento svátek? Určitě ho znáte aspoň z amerických filmů… A víte jak vznikl?

Roku 1620 vyplula od holandských břehů anglická loď Mayflower. Na její palubě se tísnila stovka hledačů Božího království a jeho spravedlnosti, kteří je, tak jak jim rozuměli, nemohli najít ve své staré vlasti. Vyrazili na nejistou pouť za oceán, s důvěrou, že v Novém světě naleznou prostor pro uspořádání společnosti podle spravedlivých zásad Boží vlády a všechno ostatní jim bude přidáno. Přistáli u amerických břehů, v místě později nazvaném Plymouth.
Zima toho roku byla obzvláště krutá. Nebyly zásoby, v novém prostředí se nezvládlo nic vypěstovat. Polovina nových osadníků zemřela. Teprve na jaře mohla loď odplout zpátky do Evropy. Na palubu lodi však nikdo nevstoupil. A tu se jako zázrakem začala situace Otců Poutníků (jak osadníci sami sebe nazvali) obracet k lepšímu. S pomocí místních Indiánů se naučili pěstovat a zpracovat kukuřici a další plodiny nového domova.
Hned první úroda byla velmi hojná. Podzimní sklizeň rozhodl guvernér kolonie oslavit třídenním svátkem jako vyjádření vděčnosti Bohu i domorodým obyvatelům, v nichž osadníci spatřovali nástroje Boží vůle. Slavení svátku Díkůvzdání se pak rozšířilo po celých budoucích Spojených státech amerických a později také do dalších zemí.

I my se na svátek Díkůvzdání ohlížíme zpět a připomínáme si dobré věci, které jsme dostali, a úspěchy, kterých jsme dosáhli. A vnímáme, jak je to všechno křehké a relativní. A někdy spíš převáží starosti a nejistota. Ježíš k výzvě nestarat se na prvním místě o živobytí a hledat Boží království dodává: „…a ostatní vám bude přidáno“. Z perspektivy toho podstatného, co Ježíš nazývá Božím královstvím, můžeme věci uvidět novýma očima: všechno můžeme vnímat jako něco, co nám bylo přidáno – darováno navíc, nad míru. Lidé a věci v našem životě nejsou samozřejmé, nemáme na ně žádný nárok. Jsou to dary, z nichž se můžeme radovat a děkovat za ně.                                                                            

K. Šimr (inspirováno kázáním Martina Grombiříka)