O ptácích, liliích a lidech

U Matouše v 6. kapitole od 25. do 34. verše čteme tato slova:

"Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. "

Možná jste se už také někdy snažili na něco usilovně vzpomenout. A čím více jste se namáhali, tím větší jste měli v hlavě prázdno. A pak k vám ona myšlenka přišla jakoby mimochodem, když jste dělali něco úplně jiného.
Ve filosofii i v teologii se mluví o péči o duši. Ale Ježíš říká přímo opačně: Nepečujte o duši. Nedělejte si starost o život. O to, co budete jíst a pít, co budete mít na sebe. A samozřejmě ani o to, zda a jak dlouho budete živi: “Kdo z vás může o jediný loket prodloužit svou postavu, bude-li se znepokojovat.”

Ale začít s učením se důvěře v Boží jednání můžeme u malých věcí. Ježíš doporučuje jako “duchovní cvičení všedního dne” sledovat polní lilie, které nikdo z lidí nezalévá ani nehnojí. Natož aby ony samotné mohli něco pro svůj růst a vzhled udělat. A přece je Bůh nádherně obléká. Anebo se dívat na ptáky na obloze, kteří si také nechystají žádné zásoby a žijí ze dne na den. A přece je nebeský Otec živí.

Sám někdy zápasím s pokušením vytěsnit Hospodina kamsi mimo tento svět, jako jakýsi přídavek k životu, bez něhož se kolo světa točí stejně po svém. Ale obraz Boha, který s námi sdílí Ježíš, je jiný. Je to Bůh, náš Otec, pro něhož jsme cennější, než ptáci a květiny. Bůh, který nás šatí a obléká a drží ve své ruce náš život. Bůh, který není “prvotní hybatel”, ale který v tomto světě a v našich životech jedná.

To pochopitelně neznamená, že bychom na Hospodina měli spoléhat opovážlivě a pasivně. Narozdíl od květin a ptáků pro to sycení a oblékání děláme něco i my. Bůh nás zve ke spolupráci na svém díle. Dokonce nám nabízí zajímavou “výměnu”: Máme hledat předeveším jeho království. A on nám přidá vše ostatní, co potřebujeme. Jinými slovy: Když budeme pečovat o Boží věci a dělat si o ně starosti, Bůh bude mít starost o nás.

A ovšem to také neznamená, že vše půjde hladce a podle našich představ. Božímu jednání někdy vůbec nerozumíme. Někdy se nám skrývá nebo máme dokonce pocit, že nám ukazuje záda. Neplní naše přání. Neplatí to o trvalých vztazích obecně a nevnímá tak i On naše jednání? A přece zůstává věrný, i když my jsme nevěrní. To víme z Písma, zvláště z příběhu Ježíše, který poznal Otcovu blízkost i opuštěnost od Něj a především prošel cestu ke vzkříšení skrze utrpení a smrt. I my zažíváme krásné i těžké věci a do Otcova domu nakonec nemůžeme dojít jinak než údolím stínu smrti. Ale v tom všem se učíme spoléhat na Hospodina jako toho, který nás pod zdáním vnější slabosti mocně drží ve své ruce.

Bože, ty jsi nám otcem i matkou,
ty víš lépe než my, co potřebujeme.
Odpoutej nás od starostí všedních dnů,
abychom byli otevření pro tvé království a pro tvou spravedlnost.
Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista,
tvého Syna a našeho bratra,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a působí na věky věků.

K. Šimr