Chrástecký sbor navštívili evangelíci z Zeil am Main
O víkendu 25. a 26. 7. 2015 jsme v našem sboru hostili návštěvu ze sboru v Zeil am Main. Právě z jeho kostela Nanebevstoupení Páně totiž pochází zvon, který již pět let svolává k bohoslužbám ze zvonice na chrástecké faře.
Skupina v čele s farářem Hansem-Christianem Neiberem čítala pět lidí – tři sestry a dva bratry. Jednalo se o lidi různého věku i zaměstnání. Setkání začalo v sobotu odpoledne společným posezením u kávy a občerstvení, vzájemným představením a neformálním rozhovorem. Následovala malá procházka po Chrástu, při níž naši hosté shlédli něco z kulturního i přírodního bohatství naší obce – například kapličku, stráň nad Klabavou či sochu Mistra Jana Husa, který v německých zemích není příliš znám.
Pak jsme se už vrátili zpět na faru a tam program pokračoval prezentací života obou společenství. Dozvěděli jsme se, že zeilský sbor vede velmi aktivní život. Dokonce provozuje mateřskou školu, což je jistě dobré spojení křesťanské služby s investicí do budoucnosti sboru. Viděli jsme fotografie z různých slavnostních příležitostí konaných ve sboru, např. konfirmace, různých oslav apod. Sbor pořádá mj. o velikonočním pondělí na základě zvěsti o cestě učedníků do Emauz také obdobné putování po městě spojené se čtením z Písma, které spolu slaví evangelíci i katolíci. Nezvyklé byly pro nás fotografie „jesliček“. Ne že bychom je u nás neznali – o vánocích jsou k vidění v téměř každém kostele. Ale němečtí hosté vytváří takovéto biblické obrazy nejen k události narození Páně, ale i z ostatních příběhů – na fotografii byl např. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma.
Jinak se sbor potýká s obdobnými problémy jako u nás, tj. má hodně členů, ale málo se jich aktivně zúčastňuje života ve sboru. Také se vyrovnávají se situací, kdy se zpět do Německa vracejí ti bratři a sestry německé národnosti, kteří žili po léta na území bývalého Sovětského svazu – na Sibiři nebo v Kazachstánu. Německý sbor má pocit, že po dlouhém odloučení je trochu problém navrátivší se zařadit do aktivního života ve společenství. Tito lidé prý žijí tak trochu „sami pro sebe“ a také ze společenství odcházejí jinam, kde se cítí lépe. I v rámci sboru nevládne shoda názorů – německý br. farář to s trochou nadsázky označil tak, že na jednom břehu Mohanu řeky je to tak, a na druhém jinak - jako kdyby u nás společenství dělila řeka Berounka.
Zeil am Main je krásné město s bohatou historií, která ale obsahuje i temné stránky. Právě zde totiž probíhaly ve středověku procesy s „čarodějnicemi“, spojené s vězněním a upalováním nevinných obětí. Naštěstí tyto doby jsou dávno pryč, nicméně jejich stín někdy zasahuje až do současnosti.
Sbor v Zeil am Main nás přesvědčil o všestranném sborovém životě. Viděli jsme záběry z ekumenické bohoslužby s katolickou církví, což je velkým krokem kupředu, protože v minulosti to nebylo zdaleka tak samozřejmé. Mezi církvemi nebyly vždycky dobré vztahy.
Poté se debata stočila na historická témata, spojená s církví v Čechách. Vyprávěli jsme o době totalitní, kdy v Chrástu působila řada farářů a kdy to neměli ani duchovní, ani řadoví věřící nikterak lehké. V dobách nesvobody byla i církev v područí KSČ a bylo velmi snadné přijít jak o tzv. státní souhlas k výkonu duchovenské služby nebo se dostat i do vězení. Tím více je třeba obdivovat bratry faráře, kteří i v takových podmínkách neváhali kázat evangelium a dokonce stavět nový sborový dům. Dnes už je situace naštěstí jiná, ale neméně náročná. Dnes musíme bojovat o zájem lidí o evangelium.
V podvečer jsme se shromáždili v modlitebě ke společné modlitbě, vedené v obou jazycích, po níž následovala společná vynikající večeře. Po večeři jsme se opět vydali na procházku. Tentokrát naši hosté měli možnost shlédnout železniční tzv. „velký most“.
V neděli program vyvrcholil společnou bohoslužbou s velmi podnětným kázáním br. faráře Hanse-Christiana Neibera z Zeilu am Main. Kázal na známý text o rozmnožení chlebů. Člověk by podle něj neměl zůstat jen u faktu samotného zázraku, který Ježíš vždy činil jako jakousi doprovodnou akci ke stvrzení svých slov. Měli bychom se všímat toho, že Ježíš nestál o popularitu ani o to, aby ho lidé provolali králem, ani králem chleba. Ukazoval lidem, že pravé a konečné hodnoty nejsou v zajištění života chlebem a dalšími statky, ale v tom, že lidé uvěří jeho slovu a činům a nechají se jím vést k vyšším cílům, než je prosté zajištění pozemského života. Ježíš nesnižoval lidské potřeby – naopak měl k nim velmi blízko. Jen se snažil varovat lidi před tím, aby se mu staly samy o sobě cílem a poslední metou.
Také tato bohoslužba byla vedena dvojjazyčně, přestože nás farář z Zeilu překvapil i svými znalostmi češtiny. Hosté vyjádřili svou spokojenost s návštěvou a poděkování. Ještě během bohoslužby byly předány dárky. Německá strana darovala kolekci vín (v Zeilu mají i dobrý pivovar, ale nechtěli nosit do Čech „dříví do lesa“, nebo jak oni říkají „sovy to Athén“, proto zvolili víno). Česká strana měla volbu jasnou – byl předán karton piva. Bratr Karel Šimr bude jistě na fotografii v bohoslužebném oděvu a v rukách namísto Bible a svíce karton s pivem. Působí to vesele a to je dobře, protože ani Ježíšovi nebylo nic lidského cizí věřím, že ani humoru a oslavám se nevyhýbal – vzpomeňme jen na svatební víno proměněné z vody.
Setkání bylo ukončeno posezením na zahradě po bohoslužbách při občerstvení. K rozloučení došlo po vyzvánění zvonu a požehnání na cestu zpět. Chrástecký sbor byl zároveň pozván v příštím roce opětovat návštěvu.
Libuše Klasnová
